pondělí 11. ledna 2016

Nejdřív a pak

Nejdřív si člověk říká, že je to obyčejná rýma.
Pak ho napadne, že to bude chřipka nebo virózka.
To se stává. Hlavně v zimě. Hlavně dětem, které chodí do školy.
Že chytí virózku.
A splacatí.
Prostě si lehnou a už nevstanou.
Leží, když spí, leží, když se dívají na pohádku, leží, když jí.
Jenže pak to začne trvat příliš dlouho.
Člověka napadne, že to asi nebyla jen tak nějaká viróza, ale pořád si ještě věří, že to zvládne.
Není nad čaj s medem a citrónem.
A homeopatika.
A paracetamol.
To přejde.
To zvládneme.

A pak se člověk dívá, jak jeho dítě leží v nemocniční posteli, čouhají z něj všemožné hadičky a snaží se nadechnout.
Což mu tedy moc nejde.
Dotyčný, vlastně TA máma se lekne a zavolá doktora, aby něco udělal.
Že její dítě, její chlapeček, její nejstarší prvorozený jde z epileptického záchvatu do epileptického záchvatu a ona má strach.
Bojí se, že přijde chvíle, kdy už se její nejstarší prvorozený nenadechne.
To ona odmítá dopustit.
Tedy prosí lékaře, aby NĚCO udělali.
Cokoliv.
Aby mu dali injekci, infuzi, kyslíkovou masku, léky, šamanskou mast na plíce, cokoliv, hlavně, aby se mu ulevilo.
Doktoři kývají hlavou a slibují, že se budou snažit.
Snaží se, seč jim síly stačí.
Zatímco Máma se dívá, jak se její chlapeček dusí hovězím ve vlastní šťávě.
"Krmte ho velmi, velmi, velmi opatrně," říkají lékaři. "Kdyby vdechl sousto, byl by to velký problém. Mohl by umřít."
"Ale když nebude chtít jíst, může umřít taky. Tedy ho krmte. Ale velmi opatrně."

Doktoři dělají, co mohou.
Máma dělá, co může.
Nejstarší Prvorozený (asi) dělá, co může.
A ono je to pořád málo.
Z obyčejné postele se přesouvá na JIP.
Jednotka Intenzivní péče. Místo, kde se o člověka Intenzivně pečuje. Pořád a hodně.
Jenže pořád to není dost.
Kluk má záchvaty, dusí se jídlem, bojuje o každý nádech.

Mámu pak napadají všelijaké myšlenky.
Co když.
"Co když" je v některých případech ta úplně nejhorší věta na celém světě.
Po "Co když" už nic není. Tam je tma a vzduchoprázdno.
Máma s "Co když" žije.
Každý den, každou noc, každou minutu, každou hodinu, pokaždé, když se ona nadechne, je u ní "Co když".

Některé mámy říkají: "Přines na vysvědčení jedničky." Jiné: "Nezlob." Další: "Ukliď si ty hračky."
A jsou mámy, jejichž oblíbená věta je: "Dýchej!"
Jsem jedna z nich.

23 komentářů:

  1. Matýsku, drž se. PP, drž se. Myslím na vás.

    OdpovědětVymazat
  2. Ano, takových atypických přání jsme za život  měli taky spoustu...

    OdpovědětVymazat
  3. Moc na vás všechny myslím. Držte se a dýchejte. Kéž by už dnes bylo líp.

    OdpovědětVymazat
  4. Neumím udělat nic jiného, než držet palce. Tak je vší silou držím  a myslím na vás. Mytýsek je šikovný a silný kluk, určitě to zvládne.

    OdpovědětVymazat
  5. Myslím na Vás a držím pěsti. Vy i Matýsek jste velcí bojovníci, což jste už mnohokrát dokázali. Držte se.

    OdpovědětVymazat
  6. Míša z Plzně12. ledna 2016 9:48

    Moc držím palce. Matýsek to určitě zvládne.

    OdpovědětVymazat
  7. Myslím na vás celým svým srdcem.

    OdpovědětVymazat
  8. Moc vám držím všechny palce a pěsti, ať je brzy líp. Myslím na vás na všechny, držte se!!!

    OdpovědětVymazat
  9. Matýsku, moc na Tebe myslím! Uzdrav se!

    OdpovědětVymazat
  10. Myslím na Vás, prosím, modlím se, držím palce, dýchám seč můžu...snad něco pomůže.

    OdpovědětVymazat
  11. Děkujeme moc. Matýsek je bojovník. Vaše vzkazy jsem mu přečetla, ví, že na něj myslíte. Moc to pomáhá, snad se nám brzy uzdraví.

    OdpovědětVymazat
  12. Posílám hodně sil, držím pěsti a vím, že Matýsek to zvládne!!! :-)

    OdpovědětVymazat
  13. Drž se Holko. Matýsek to zvládne. Jste bojovníci.. Oba.

    OdpovědětVymazat
  14. Držím taky Matýskovi palečky, strašně moc a on to zvládne, určitě!!! Má tu nejbáječnější maminku ....

    OdpovědětVymazat
  15. Moc a moc držíme všichni palce,ať je už brzy zase lépe a moc na Vás myslíme.Matýsku,už jsi toho tolik zvládnul,bojuj,myslíme na Vás.

    OdpovědětVymazat
  16. Držím Matýskovi palečky. Zvládne to. Zvládnete to... a budete zase spolu doma. Držte se, myslím na vás.:-)

    OdpovědětVymazat
  17. Eh, upozornění na článek jsem odložila s „až bude víc času“ a teď mi asi došla slova… držte se, všichni. Ty, Matýsek, Šimonek, muž, určitě si to přání zaslouží spousta dalších lidí. Matýskovi posílám spoustu síly a trochu smíchu, smích prý léčí.

    OdpovědětVymazat
  18. Petra z Moravy13. ledna 2016 21:02

    Moc na vas myslim at je Matysek co nejdriv vporadku lekari urcite delaji co se da urcite to bude dobre a budete zase vsichni brzo spolu doma musiiiiiiiiii

    OdpovědětVymazat
  19. Myslím na vás a modlím se za Matýska,buďte silní, určitě to zvládne!

    OdpovědětVymazat
  20. Moc na vás myslím a držím pěsti... Věřím, že to Máťa zvládne! Snad už je líp, aspoň trochu.

    OdpovědětVymazat
  21. Moc držíme palce a posíláme sílu na miliony příštích nádechů.

    OdpovědětVymazat
  22. Věřím, že se Matýsek z toho brzy dostane. Osud nemůže být tak krutý, aby to dopadlo jinak! Držte se! Všichni.

    OdpovědětVymazat
  23. omlouvám se, jsem tu cizí, a možná úplně špatně, já jen jestli třeba není ještě něco - kdysi se dcera mojí známé taky dlouhodobě dusila, kapacita plic prý na 30%, nemohla být ani oblečená...a když už bylo pozdě, tak zjistili že měla štítnou žlázu zvětšenou dovnitř, to tlačilo na dýchací cesty, ale žádný rentgen to nezjistil...držím palce, at je dobře.

    OdpovědětVymazat

A dál?

      V poslední době mi sdílení Matýskova dalšího osudu moc nejde. Není to proto, že by to byla slova a odstavce nacpaná slzami k prasknutí...