čtvrtek 26. prosince 2013

Vlčí máky 2014

Opakováním chyb se člověk učí. Jsem naprostá výjimka potvrzující pravidlo. Jsou v mém životě takové chyby, méně, či více závažného rázu, které můžu opakovat donekonečna a stejně si z nich nevezmu ani drobínek ponaučení. Prostě blbá jako necky.

Jeden z mých oblíbených edukativních omylů je kalendář. A diář. S postupujícím podzimem a zimou klepající na naše panelákové dveře, si začínám uvědomovat, že je čas mezi vánočními dárky a pečením cukroví, myslet i na tuto drobnost. Aby s novým rokem stál na psacím stole kalendář a já měla v kabelce sešítek, do kterého si můžu zapsat důležitá data, jako schůzky s lékaři, pracovní záležitosti a datum poslední menstruace. Načež přijde Silvestr, já se chci podívat, kdy máme s mužem pravidelné každoměsíční romantické rande (naposledy červenec 2009) a houby, houby, zlatá rybko, akvárium nebude. Směje se na mě leda tak poslední den v roce, mám-li kliku, pak je to úterý a následuje ještě pět dnů do nejbližší neděle. Ale pak definitivní utrum.

Letos jsem se rozhodla nezanedbat. Už od poloviny listopadu jsem netrpělivě vyhlížela zboží v regálech supermarketů. Dala jsem si dost náskok, abych si mohla vybrat. Aby nám "pracovní kout" (obrovitánský stůl uprostřed obýváku, vhodný ke skladování monitoru a nejrůznějších potřebností, na které usedá prach) ozdobilo něco zajímavého, tématického, pěkného. Ráda si v kalendáři počtu. (Můj pradědeček byl známý tím, že si uprostřed noci vzal kalendář, zavřel se s ním do budky ke speciálním účelům určené a leden neleden, strávil tam několik hodin.) Poslední dobou u nás vedou historické pohlednice nebo turistická místa. Letos jsem měla chuť na změnu. A protože bylo pořád dost času, jako je ostatně vždy na vše, dostala jsem se ke dnešku. Kdy jsem potřebovala zjistit, kdy mám být proboha u té homeopatky, vždyť jsem si to psala (někam) tučným písmem!!! a nikde ani písmenko. I vydala jsem se do prodejny, abych v ubohém, několikrát prohrabaném, chuďoučkém hnízdečku objevila Vlčí máky 2014.
Ani jsem je neotevřela.
Na tváři se mi při představě padesátidvou fotek tohoto nádherného plevele z různých úhlů a za rozličného denního světla, rozprostřel úsměv zvící velikosti trofeje wimbledonu, který zůstal do večera. Odešla jsem bez kalendáře, ale ve velmi, velmi dobré náladě.

4 komentáře:

  1. U nás v obchodech to je vše o vaření.Nic pro mě.Budu se muset poohlídnout dál od našeho města.

    OdpovědětVymazat
  2. My mame kalendrov niekolko, len billa nas obdarovala za nakup nad 500kc hnded 2x.

    OdpovědětVymazat
  3. My bychom pro změnu mohli kalendáře a diáře prodávat. Ani nevím, proč nám je všichni nosí. I v příštím roce nás budou provázet mašinky ČD. Teď spíš bojuji s lenorou zanést všechna důležitá data a údaje do nového diáře.

    OdpovědětVymazat
  4. Já si letos dopřála krásný Moleskine. V předstihu. Až na to, že ho teď nemůžu najít...

    OdpovědětVymazat

A dál?

      V poslední době mi sdílení Matýskova dalšího osudu moc nejde. Není to proto, že by to byla slova a odstavce nacpaná slzami k prasknutí...