úterý 22. října 2013

Sháníme kočárek

Pro Matýska. I oslovila jsem Firmu. Zavolala jsem, že chci kočárek. Velmi milý dámský hlas mě požádal, abych vyplnila formulářík na internetu, že mi obratem pošlou technika, který mi jej předvede v celé jeho kráse. Ten kočárek. Obratem trvalo necelé dva týdny a mohla jsem si výdobytek dětské rehabilitační techniky prohlédnout. Řeknu vám, žádná sláva. Je to těžké, velké a špatně se to skládá do a z kufru auta. Ani Matějíček neprojevil patřičnou dávku nadšení, jen Šimonek se válel na zemi, chechtaje se jak protrhlý. Myslím, že náš druhorozený je trošinku škodolibý.

Každopádně, když přestanu být rozmazlenou nánou, která by chtěla aspoň všechno a nejlépe zadarmo, a pominu-li hmotnost, neskladnost i neovladatelnost, zbyde největší a zásadní problém: stříbrná kola. Snesu toho hodně. Kytičkovanou vázičku, výšivku kojenecké tvářičky přes celou zeď, předzahrádku, praskající ve švech sádrovými trpaslíky, včetně toho, který ukazuje nahý konec zad. Jsem milovníkem kýče. Ale plastová kola, odrážející sluneční svit do vzdálenosti dvou ulic a výšky tří pater, jsou i na mě moc. Poprosila jsem pana technika, zda by bylo možno s mým problémem něco udělat. Byla jsem první svého druhu, dosud si na zářící podvozek nikdo nestěžoval. Ale optá se v dílně.

Druhého dne pan technik volal, že hovořil s panem v dílně, že záměna za kolečka stejného tvaru, velikosti a kroutícího momentu, jen jiné barvy, je zhola nemožná. Oponovala jsem nabídkou v katalogu, že kdybych netrvala na prďácké barvě potahu, ale spokojila se se standartní červenou (chlapeček nechlapeček), dostala bych kola jiné barvy. Oponovala jsem marně. Poděkovala jsem a nechala se ukolébat J. "No tak co, koupíme sprej a nastříkáme si sami, co? Jsi výtvarně zdatná, můžeš mu tam domalovat medvídky, slony nebo klauny, když budeš chtít."

Včera proběhl zásadní telefonát. Oznamovala jsem ve Firmě, že zasílám poukaz, ať dají naše nové vozítko laskavě do výroby. Poté, co proběhl standartní objednávací rozhovor "a kam to posíláte? tam to vůbec neposílejte, to nevadí, že vám dali jinou adresu, piště si..... a té paní, co vám řekli, té to neadresujte, ta tady vůbec nepracuje...... ano, chápu, že vám to takhle řekli naši zaměstnanci a že na internetu taky píšeme něco jiného, ale teď poslouchejte mě!" jsem ještě jednou zkusila lkaní na téma kola. Argumentovala jsem velmi pádně, že nakonec je to jedno, jakou barvu, prostě ten, kdo bude kočárek kompletovat, jen sáhne do vedlejší bedny. Nejde o jiný rozměr, délku šroubů, pneumatiku, je to jen barva. Je-li možné objednat různé potahy, dokonce různé podvozky, proč toto nelze u kol?

A teď následuje moudro:
NECHCETE-LI ZNÁT ODPOVĚĎ NA SVOU OTÁZKU, NEPTEJTE SE.

"Protože to by potom mohl chtít každý!" dozvěděla jsem se.
A zmohla jsem se jen na tiché "což by ovšem bylo naprosto příšerné, kdyby si zákazníci mohli vybrat, viďte?"

Budeme tedy mít stříbrná kola.
Je zajímavé zjistit, že někdy prostě musíte jít ve stádu ovcí, i když jste vlastně klokan.

8 komentářů:

  1. To je důvod k tvoření,určitě si poradíš.Mě by spíš vadila váha toho kočárku.Tak ať vám dobře slouží.

    OdpovědětVymazat
  2. Upřímnou soustrast, srážka s blbem nikdy nepotěší. Hlavně ať kočár vyhovuje Matýskovi.

    OdpovědětVymazat
  3. Je ta firma jediná ?Vzhledem k přístupu ....nechci malovat čerta na zeď :-) :-)Snad bych se poptala i kolem dokola,EU,ne EU. A otázka,zda i cena nebyla příznivější,služby a ochota rozhodně ano ....

    OdpovědětVymazat
  4. Ty woe, nic smyspluplnějšího mě nenapadá!

    OdpovědětVymazat
  5. Tak to je mazec, nielenze clovek ma postihnute dieta ale este aby riskoval ze si vypali oci na lesklich striebornych koleckach len preto ze si dovolil nechciet cerveny kocarek. Fakt radost. Mne pride niekedy ze napriklad v australii kde deti dostavaju prispevok na potreby jednorazovo na ucet a mozu si vybrat komu a za co a kolko zapatia tak tam aspon nehrozi taketo zachadzanie(tam zase hrozi ze vsekty kociky na zdrave deti su z nejakeho zahadneho dovodu cierne).

    OdpovědětVymazat
  6. A to je kočár, kterej budete používat pár let...

    OdpovědětVymazat
  7. Ahoj PP, uz dlouho ctu tvuj blog a moc se mi libi. S tim kocarem je to vazne sila, ale je fakt, ze kolecka se daji snadno prebarvit. Jak je to s Matyskem, chodi

    OdpovědětVymazat

A dál?

      V poslední době mi sdílení Matýskova dalšího osudu moc nejde. Není to proto, že by to byla slova a odstavce nacpaná slzami k prasknutí...