pátek 18. října 2013

Je libo oteplovačky?

Byla ještě tma, když se začali vojáci řadit u frontové linie. Ten okamžik těsně před svítáním, kdy se temnota už nedá krájet a obrysy nabývají na objemu. Tiše a nenápadně se přibližovali k cíli. Někteří pěšky, s hlavou vtlačenou mezi ramena a kradmými pohledy očí. Krok, krok, popoběhnout, krok. Musí být vpředu, v první linii, musí si zasloužit své pruhy. Našlapovali jako kočky, neviditelní, neslyšitelní. Jiní přijeli motorizovanými prostředky, vyskakovali z nich téměř za jízdy a v poklusu si kontrolovali zbraň. Už brzy to vypukne. Vřava. Boj. Jen pár okamžiků ticha a započne bitva.

Dveře se otevřely.

Byla jsem tam.
Zažila jsem tu hrůzu.
Lidé, těla, křik.

Lidl, čtvrtek 17. října 2013. Bitva o dětské zimní oblečení.

Radost z toho, že mám obě děti oblečené až do března překryla pocit studu a ztrátu sebeúcty. I já jsem se nechala semlít soukolím maloobchodních triků. Kouzlem hodně-muziky-za-málo-peněz. Až doteď jsem byla těmito akcemi nepolíbená, byť jsem o nich věděla. Došla jsem si pěkně vychovaně druhého, třetího dne, vždyť zbyde. Když ne, nevadí, koupí se jindy a jinde. Nakonec, tak strašně nutně to nepotřebujeme.

Tentokrát strašně nutně nepotřebujeme overal, bundu, čtyři fleecové mikiny, dvě čepice, troje rukavice, oteplovací kalhoty, dva roláky, nepadnoucí boty a zbytek jsem zapomněla. Jsou toho tři tašky za půlku mateřské.

Ale strašně jim to sluší!!!

Pro ty, kteří mají tu neskutečnou kliku a netuší, o čem hovořím, dovolím si přiblížit. Večer jsem napsala kamarádce, že až se ráno nasnídáme a bude se nám chtít ven, dojdeme si pro bundu do Lidlu. V odpověď mi přišla krátká zpráva: "Osm je pozdě, 6:50 je deadline, v sedm patnáct zbudou jen dívčí punčocháče." Dobrá tedy. 07:01 jsem vstoupila do prodejny. Kde už rabovala polovina sídliště. Matky, tety, babičky, potkala jsem i pár mužů s vystrašeným, těkajícím pohledem a dcerou usazenou v košíku, udávající směr: "Ještě botičky, tatínku! S kožíškem!!! Tam!" U každého koše se zbožím sedm až deset lidí. Strkanice, nervy na pochodu. Čas byl pouze na dvě hrábnutí tam a zpět, popadnout odpovídající velikost a utéct se z davu směrem k čerstvému vzduchu. Košíky se nechávaly stranou, těm, které tak neučinily, bylo po právu vyčiněno. 7:10 došly modré mikiny.

Některé se zdržely akce hned, jak byla vyhlášena.
Některé se zúčastnily a poté, co si olízaly rány, prohlásily, že to bylo naposled.
A my ostatní si holt počkáme na nějaký jiný čtvrtek, kdy nám Lidl nabídne zboží pro děti.

13 komentářů:

  1. Jo tak to mi připomnělo dobu dost už minulou tak 30 let zpátky - sehnat třeba dětskou mikinu,tričko s obrázkem,botky se suchými zipy aj...= do shánění se zapojilo širší příbuzenstvo a dík za tehdy Jitex Písek a příbuzné tamtéž.

    OdpovědětVymazat
  2. Toto je tak živo opísané, že som musela reagovať. Po prečítaní prvých slov som si myslela, že to bude opis nejakého sna :-) Až potom mi došlo, že veď aj ja som také čosi už dvakrát zažila. Bola som si nakupovať cyklistické oblečenie. Oveľa lacnejšie ako v bežných cykloobchodoch. Aj keď sa mi nohavice strihovo veľmi nepozdávajú, nevadí. Veď za tie v tescu som dala štvornásobok ceny a to boli tie najlacnejšie. Škoda, že nemám možnosť vidieť, či aj v susednom Rakúsku stoja v deň začiatku akcií ľudia v rade pred obchodom.

    OdpovědětVymazat
  3. Naštěstí bydlíme kousek od německých hranic,tak jezdíme nakupovat ne do obchodů,ale do zběrny.Jsou tam věci v kontejnerech a vždy vybereme super hadry za 3EU za kg.U nás jsem to zkusila asi dvakrát a už nikdy víc.Ale myslím,že pokud jsou slevy,tak je to všude ve světě.

    OdpovědětVymazat
  4. Nemám malé děti. V Lidlu jsem se ve čtvrtek ráno ocitla omylem. A nestačila jsem zírat jak ostřílené frontové bojovnice pilují taktiku - narvat do koše náruče, poodjet a zkoušet dítěti v koši sedícímu jedno po druhém a nehodící se poté vrátit. Jiné bez dítěte držely v ruce dětskou botičku a měřily a měřily... stála jsem u zeleniny a čučela jak puk...........mám se co učit kdybych někdy potřebovala něco urvat :-)))))))

    OdpovědětVymazat
  5. Tak Vas,damy, vyvedu z omylu. I v Nemecku se konaji bitvy o detske obleceni. Znam to spis z ALDI,ale Lidl jiste neni jiny. Ve ctvrtek, 10 minut pred otevrenim, lide(matky, babicky..);)postavaji pred vchodem, aby pak vzali obchod utokem. Byla jsem vychytrala. Zjistila jsem, ze pracovnici zbozi urcene na ctvrtek davali na prodejnu uz ve stredu nedlouho pred zavrenim, aby toho nemeli druhy den moc. Tak jsem si parkrat usetrila bitvu.:D

    OdpovědětVymazat
  6. Tyhle bitvy znám:-) Ale dcera poprvé před měsícem absolvovala bitvu o běhací a cyklistické oblečení :-) ale ta radost, kolik ušetřila :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Tohle já nemůžu, Lídlu se v daný den vyhýbám jako čert kříži. Tak holt platím víc. Ale zase pak, když má půlka třídy stejnou bundičku z Lídlu, tak se mi to taky moc nelíbí.

    OdpovědětVymazat
  8. Ja hlasim z Aldy v Canberre tiez naval, aj ked tam je moznost kupit za podobnu cenu aj inde, tam je to umocnene tym ze je to " from overseas", ja som tam brala drevene hracky, australcania maju vsade len fisher price.

    OdpovědětVymazat
  9. No přiznejme si, že jsme národ slevový,letákový a i ty co se diví nad počínáním těch chtivě kupujících jsou tam nakonec za stejným účelem.

    OdpovědětVymazat
  10. Leták. Přede dveřmi mám košík a tam končí. Nesmí mi do baráku.

    OdpovědětVymazat
  11. Hm, tenhle se klidně mohl jmenovat Oživlé mrtvoly vol. 2 ;-)

    OdpovědětVymazat
  12. Dôverne poznám uvedenú situáciu u nás sú ale predavačky tak tolerantné že všetok akciový tovar vykladajú postupne počas dňa aby ostalo aj pre ostatných - áno deadline je u nás je o 6:50 ale som tomu rada že uvedení štvrtok som nakúpila všetko aj o 8:30.

    OdpovědětVymazat
  13. Skvěle napsáno! Taky jsem párkrát zažila. Je fakt, že kvalitou je zboží z Lidlu srovnatelné s daleko dražším oblečením. Co nechápu je to, proč toho neprodávají 100x tolik, když je o to zájem. Přece i za tuhle cenu na tom hodně vydělají. Čím jsem starší, tím méně mám chuti takové akce absolvovat. A fakt je, že místo svetru, který pak má každá třetí dáma ve městě je kolikrát lepší dobrý sekáč.

    OdpovědětVymazat

A dál?

      V poslední době mi sdílení Matýskova dalšího osudu moc nejde. Není to proto, že by to byla slova a odstavce nacpaná slzami k prasknutí...