čtvrtek 27. června 2013

Krabička

Na naší krásné, nové, většinou relativně čisté kuchyňské lince se zjevuje nádobí. Odnikud. Prostě tam najednou je. Hrnec od špaget, mastná pánev, prázdná sklenice. Stojí tam bez pohnutí, tiše jako pěny a já čekám. Když totiž mohly tyto předměty dostat nožičky na to, aby se přesunuly ze sporáku, kuchyňského stolu nebo z poličky na pracovní desku, určitě se jim podaří nějak slézt do myčky na nádobí, aniž bych JÁ musela ohnout hřbet.

Všichni známe viníka, který ví o co jde. Ten se totiž musí v každé společnosti najít a zneškodnit. A tak jsme s dětmi vylučovací metodou vydedukovali a ukázali prstem na zřítelnici oka mého. A já, jakožto jediný mluvící člen soudního dvora, jsem udeřila. Optala jsem se J., odkud se nádobí pořád bere. Bezelstně odvětil, že ho na linku dává on. Opáčila jsem, proč tak činí? Prý, aby neměl plné ruce použitého porcelánu. Někam to dát musí. Na mou otázku, proč ne do přístroje, který za nás ochotně a s radostí umyje, jsem se již odpovědi nedočkala.

Až dnes. Na lince, přesně nad středem myčky (jak symbolické), zhmotnila se krabička na potraviny. Pěkná, plastová, průhledná, s modrým lemováním a těsnící gumičkou. A drobky od koláče. Stalo se tak dvě minuty poté, co jsem se ohnula v pase a nacpala do přístroje všechno, co se nedalo vyhodit do koše nebo spláchnout do záchodu. Mé drobné ruce se sevřely v pěst.
"Co to je?"
"To jsem přinesl z práce."
"Ale proč to stojí tady?"
"No protože jsem to teď přinesl."
Aha. Takže on existuje oddechový čas pro použité nádobí, aby než bude vloženo do košů pod mycí ramena, získalo pár drahocenných minut k vydýchání a ke koncentraci. Nebo tak něco. Nebo je to doba, kterou potřebuje můj muž v nejlepších letech k přechodu mezi pohybem vpřed a pohybem dolů.
A nebo, a to je ta vůbec ze všeho nejhorší možnost, je to přesně těch 85 vteřin, než si krabice všimnu já, k myčce dojdu a strčím ji dovnitř.

Až jsem na to přišla. Kdyby byl Matýsek býval normálním chlapcem, je právě ve věku, kdy by se učil odnést po sobě talíř a hrneček a dát je do myčky. A jelikož Maty není, musí se najít náhradník. Zaútočila jsem na J. systémem odměn (s tresty si nejsem moc jistá).
"J., co kdybych Ti za odkládání použitého nádobí do myčky začala dávat kapesné? Dejme tomu pět ká za kus?"
"Jo. Ale co uděláš, až budu to budu večer zapínat potřetí? Na to nemáš."

A je po problému.

14 komentářů:

  1. Ještě, že nemáme myčku. Takhle se nám to děje jenom u pračky.

    OdpovědětVymazat
  2. Tak to je asi všude. Proč by nádobí strkal do myčky, když ho může nechat kdekoliv v jakémkoliv stádiu zasychání zbytků, logru atd. a pak se s potěšením koukat, jak ječím a vztekám se, že není schopnej to strčit do myčky. Ale na jeho obranu musím říct, že myčku máme teprve asi 5 let a on si na to ještě prostě nezvykl, chudáček.

    OdpovědětVymazat
  3. u nás to samé, jen s tím rozdílem, že já s manželem do myčky nádobí ukládáme.

    OdpovědětVymazat
  4. Tak u nás zase manžel do myčky dával tak horlivě,prudce..že naopak dostal zákaz , jelikož  bylo vše otlučené a pořád kupovat nové mi fakt neba  a když vyndaval tak to bral po 3-5 kusech najednou a otlučené opět, no a tak je to jenom na mně.

    OdpovědětVymazat
  5. [2]: Ja by som brala keby sa to takto delo u pracky(spinave pradlo vedla pracky!), my ho mame v M. pracovni povalane na zemy.

    OdpovědětVymazat
  6. Jsem ráda, že i takový klenot jako je zřítelnice oka tvého, má tu samu vadu jako můj muž. Doufání, že se to ještě zlepší, je asi marné, že?

    OdpovědětVymazat
  7. U nás,já jsem to tam nedal,to není možný, dal bych krk za to,že jooo.

    OdpovědětVymazat
  8. u nás je jiná výmluva - prý by musel zkoumat, je-li tam právě domyté čisté, nebo neumyté špinavé...

    OdpovědětVymazat
  9. Lído, to oni dělají schválně!!! Čím víc škod, tím větší šance, že to nebudou muset dělat. Jednoznačné řešení ovšem neexistuje :-D

    OdpovědětVymazat
  10. Hlavně se ze všeho vykecat... J mi šlohl životní krédo... To se nesmí! Mám ho patentovaný. Čekejte soudní obsílku.

    OdpovědětVymazat
  11. halóóó paní:-) přejeme krásné, pohodové a ničím nerušené prázdniny!

    OdpovědětVymazat
  12. Tak přemýšlím, zda-li se pisatelka tohoto krásného blogu nezatoulala do černé díry. Doufám, že jste v pořádku a brzy se ozvete!!!

    OdpovědětVymazat

A dál?

      V poslední době mi sdílení Matýskova dalšího osudu moc nejde. Není to proto, že by to byla slova a odstavce nacpaná slzami k prasknutí...