neděle 20. ledna 2013

Chudáček podsedáček

Boxovací panák. To je to, co my dva doma nutně potřebujeme. Čím víc padá sněhu, čím dřív se odpoledne stmívá (ano, jsem si velmi dobře vědoma toho, že situace se již obrátila a každý den nám přibude minuta světla. Ale i to je málo.), čím víc Matýsek kašle a sedí s námi zavřený doma, tím víc potřebujeme ventilovat nahromaděnou energii. Prostě se vybít. Nebojte se, to co právě napadlo vás, napadlo i nás. Ale jak říkám. Kluci jsou s námi pořád doma.

A tak se stalo, že J. posadil Matýska ke stolu, na jeho židličku s červeným podsedákem, kterýžto velmi špatně připevněn se svezl a s ním i dítě. A poněvadž Maty nemá ani zbla pudu sebezáchovy, cucaje si paleček, vzal to nosem rovnou na hranu stolu. Plačící trosku jsem okamžitě zvedla a začala intenzivně foukat (zranění žádné. Opravdu nic co by nespravila jedna dobře mířená pusa od mámy), ale mé překvapené oko nestačilo sledovat, co se stalo s klidným, flegmatickým, medvědovitým J. Strhl podsedák coby hlavního viníka a mrštil s ním o zeď. A pak ještě a znovu a odnesl jej z místnosti. Mylela jsem si, že přímo do popelnice, leč večer jsem ho objevila v ložnici, abych se za několik minut a mnoho nadávek sobě samé dozvěděla, jak a proč se tam ten kus molitanu dostal.

Ale nepředbíhejme. Všechno to začalo někdy začátkem týdne, kdy jsme po dlouhých a složitých, leč mírumilovných debatách dospěli k závěru, že novou pračku prostě potřebujeme. A to nejpozději včera. Sedla jsem si k internetu a napříč českou obchodní a e-shopovou sítí, našla jsem JI. Tu jedinou pravou, nádhernou, skvělou a fantastickou, která pere naprosto vše a úplně samostatně a má tolik funkcí, že když pěkně poprosíte, uvaří vám i kafe. A jako bonus - byla dobře o pětinu slevněná. To byla opravdu výzva. S otcem mých dětí jsme se dohodli, že naši stařenku, která pere, leč už to není žádná sláva, prodáme za mrzký peníz někomu, komu třeba ještě udělá službu. Nechtěla jsem, aby nám v malinkaté panelákové koupelně stály pračky dvě i řekla jsem si, že novou objednám až se stávající prodá. Ó jak naivní a pitomá jsem byla! Jaký záchvat nízké inteligence ba přímo demence mě postihl!

Prostě, když mě včera večer náhle osvítila jiskra zdravého rozumu, zasedla jsem k počítači, abych už opravdu objednala a také záhy zjistila, že sleva již není aktuální a cena se vyšplhala do své původní výše. Samozřejmě do takové, která byla nad dohodnutý limit i stav našeho konta. Nadávala jsem si opravdu vytrvale a s chutí, křičela jsem na sebe a ponižovala se až kam to šlo, ale neulevilo se mi. Dokonce jsem firmě napsala (ve vší slušnosti) email, co že je to za novoty v době slev zdražovat a ještě zboží označit cedulkou výprodej. Nečekala jsem valného výsledku, ale jako výkřik do tmy to nebylo špatné. Blbá! Blbá! Blbá! Takový krásný stroj a já si ho nechám pro lenost utéct mezi prsty! Nadávky a sprosťárny mířené na mou adresu se za mnou táhly bytem při přípravě večeře, pak obývákem i koupelnou, kde jsem mezi jednotlivými vulgarismy plivala pěnu ze zubní pasty a následovaly mě až do postele. Kde mi už téměř spící J. nabídl onen červený podsedák k vybití. Jestli si prý chci mrštit, jemu to po Matýskové karambolu pomohlo. Zavřel se na několik minut v ložnici a ztřískal prý ten kus látky, co se do něj vešlo. A ulevilo se mu. Tak jestli si chci taky praštit. S díky jsem odmítla, ale dost jsme se nasmáli.

Ráno, vyspaní do růžova a já už konečně smířená, zasedli jsme opět k síti, kde J. vybral pračku jinou, taky krásnou, která jen místo kafe vařila čaj. Nevadí. Hlavně, že umí prát. Když tu mi zazvonil telefon. A v telefonu se ozval velmi příjemný mladý hlas, že v příchozí poště našel můj výkřik do tmy a jelikož jsem ječela velmi hlasitě a slušně, udělá kouzlo a pračku mi prodá se slevou, kterou jsem si vykoukala, než se rozhodli ji zrušit.

Zázraky se dějí. Podsedáček jsme vyhrabali zpod postele, oprášili, narovnali a omluvili se mu a těšíme se na novou členku naší domácnosti. Někdy to pomůže. Vypustit trochu páry. Do něčeho kopnout nebo s něčím praštit. Někdy se pak můžou začít dít věci.

6 komentářů:

  1. gratuluju k novému členu rodiny. a nevyžádaná rada ? starou bych prodala, až když ta nová bude ZAPOJENÁ stát na svém místě. věř mi :)))

    OdpovědětVymazat
  2. No a pak že to nejde, konec dobrý, všechno dobré.Super napsané!!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Lenka a 3 kluci .-)20. ledna 2013 17:12

    To o líné hubě (klávesnici :-) a holém neštěstí je pravda. I já se už se takhle párkrát domohla nápravy.

    OdpovědětVymazat
  4. Dobrý deň objavila som Váš blog len nedávno ale veľmi sa mi páči - príjemne sa to číta a dnešný článok som držala palce k získaniu"vysnívanej" práčke - koniec "poviedky" bol úžasný. Keď si predstavím seba ako mlátim do podsedáku keď mám "svoju chviľku" tak sa riadne od pľúc smejem Pekný zbytok víkendu Vám praje Miriam

    OdpovědětVymazat
  5. Hm, nápad dobrý, jen musím vymyslet do koho či čeho budu mlátit, zatím mě nic nenapadlo.

    OdpovědětVymazat

A dál?

      V poslední době mi sdílení Matýskova dalšího osudu moc nejde. Není to proto, že by to byla slova a odstavce nacpaná slzami k prasknutí...