středa 12. září 2012

Korespondence

Drahá matko, milý otče.

Dovoluji si vás tímto upozornit, že jsem. Já jen, kdybste si náhodou nevšimli. To, že jste si domů přinesli to malé, uřvané, protivné cosi, by mi ani tak nevadilo. Já to uspávat nemusím. Ale neměli byste pro samé kojení, přebalování a poponášení zapomínat, že tady už jedno dítě máte. Já vím, chovám se vzorně. Jsem nenáročný, k jídlu mi stačí boloňské špagety a na hraní televize, a nemusíte o mně vědět celé odpoledne. Bylo by ovšem fajn, kdybyste mě registrovali a mou snahu ocenili.

(stále ještě) váš Matěj


Náš zbožňovaný Matýsku,

v odpověď na Tvůj list bych Tě chtěla informovat, že o Tobě víme. A máme z Tebe s tatínkem obrovskou radost. Moc dobře si všímáme, jak se z Tebe krok za krokem stává samostatná jednotka. Velký bratr. A jsme na Tebe moc pyšní.

Zrovna nedávno jsi mě překvapil, když Ti ve školce učitelka přivezla chodítko, Ty ses ho sám chytil a naprosto suverénně odkráčel do třídy. Zůstala jsem za Tebou stát s čelistí dotýkající se podlahy a slzou dojetí v oku. Myslím, že jsi byl natolik nadšený svým novým umem, že jsi mě ani neregistroval. Nevadí. Předvedl ses mi v plné nádheře a já si ten okamžik budu do smrti smrťoucí pamatovat. Když ses ke mně konečně po pěti letech mohl otočit zády. Nebyl na mně aspoň chvíli závislý a fungoval sám. Mám z toho nepopsatelnou radost.

Nebo pár dní poté, když jsem Tě šla v noci zkontrolovat, jestli spíš, neruší Tě bouřka a neotravuje bubák. Stála jsem nad Tvou postelí a přemýšlela, jestli Ti odkopanému nebude zima. V ten okamžik, jako kdyby jsi slyšel, co si myslím, jsi popadl peřinu a přikryl se až po krk. Ty, který bys nevzal mezi prsty sušenku, ani kdybys umíral hlady. Ty, kterému musím lžičku vtisknout do jeho hypotonické ruky, protože až doteď bys to sám nedokázal. Popadl jsi ten kus látky a zachumlal se do ní. A já tam stála, uprostřed místnosti, srdce mi tlouklo a snažila jsem se nekřičet radostí.

A co teprve náš výlet na hory. Vešli jsme do restaurace, a jelikož s námi stále nemluvíš, tatínek rozhodl, že dostaneš jablkový džus. Mně a sobě potom objednal pomerančový, o kterém jsme si mysleli, že ho nemáš rád. Když Ti potom táta skleničku nabídl, odmítavě jsi se k němu otočil zády. Snažili jsme se Tě přemluvit, že po celodenním výletu musíš něco vypít, ale pevně jsi sevřel rty. Napadlo mě, jestli si přeci jen nedáš něco jiného a tak jsme Ti podali mou skleničku. Vypil jsi z ní dobrou polovinu. Odkdy chápeš rozdíl mezi pojmy jablko a pomeranč? Jak dlouho těm slovům rozumíš? Nebo jsi skleničky rozeznal podle barvy? A vůbec, kdy jsi pochopil, že máš svou vlastní vůli a můžeš si vybrat? A v neposlední řadě - proč sakra nechceš doma pít pomerančovou šťávu???

Třešničkou na dortu byl náš rozhovor po návratu domů. Jen tak z legrace jsem se Tě zeptala, jestli se Ti na horách líbilo. Podíval ses mi do očí, usmál se a pokýval hlavou. Málem mi vypadl Šimon z náručí. Bylo to první "ano", které jsem od Tebe slyšela. A bylo to to nejkrásnější slovo, jaké jsi kdy odkýval.

My moc dobře víme, že Tě máme, Matýsku. A jsme neskutečně rádi. Ty jsi byl a vždycky budeš ten první. Náš dárek od matky Přírody, kterým nám vysvětlila, jak se máme chovat vůči její síle. Že v sobě máme najít pokoru a s láskou se cele obětovat pro ten malý uzlíček, kterým jsi byl a který nás ode dne svého narození potřebuje každou minutu svého života. A to je taky důvod, proč jsme Ti pořídili bratra. Abys i Ty poznal, jaké to je, když Tě někdo potřebuje. A to bude. Jen počkej, až Šimon trochu povyroste. Už teď se otáčí za Tvým hlasem s úctou v očích. Budeš jeho vzor a ochránce, velký brácha, který se vyzná ve světě a musí tomu malému všechno ukázat a vysvětlit. Jen si užívej chvíle, kdy o něj pečujeme my. Poněvadž to nebude dlouho trvat a už se ho nezbavíš. My vás budeme s tatínkem tiše pozorovat a držet Ti palce.

Miluju Tě, máma

15 komentářů:

  1. Moc děkuji za překrásný článek.

    OdpovědětVymazat
  2. Nádhera, až mám slzy v očích!!!

    OdpovědětVymazat
  3. To je krásný, Matýsek má štěstí, že se vám narodil.

    OdpovědětVymazat
  4. Nebudu originální - brečím!!! Matýsek i vy jste skvělí!!

    OdpovědětVymazat
  5. Ani já nebudu originální,i mě vyhrkli slzy.

    OdpovědětVymazat
  6. Skvělej článek milující mámy.

    OdpovědětVymazat
  7. Kdysi jsem četla názor, že dětská dušička si sama volí, komu se narodí. Matýsek neomylně sáhl po těch nejlepších rodičích, jaké mohl mít.

    OdpovědětVymazat
  8. Tak já tady čekám takovou dobu na nový článek, že se zase nachechtám, a Vy na mě takle?! Vy mě rozbrečíte? :-))

    OdpovědětVymazat
  9. Opravdová nádhera ....... Matýsek ví, že má tu nej mámu a tátu, ještě všem ukáže!

    OdpovědětVymazat
  10. Další Váš článek, který mě dohnal k slzám. Byly to slzy dojetí, Matýsek je opravdu šikula a Vy jste skvělí rodiče. Co takhle knižní vydání Vašeho blogu? Moc ráda Vás čtu, takže pokud by jste se k něčemu takovému někdy v budoucnu rozhodla, hlásím se coby zájemce o knihu s vlastnoručním podpisem autorky :-))))))

    OdpovědětVymazat
  11. děkuju, dámy. Přiznávám, že i já při psaní upustila slzu, ale u mě se to tak nějak patří. Ten další článek už by mohl být veselejší.

    OdpovědětVymazat
  12. Tak já se přiznám, že jsem nebulela. Naopak, bylo mi najednou strašně hezky. Dýchla na mě láska a radost z toho, že se tak pěkně vzájemně máte :-)

    OdpovědětVymazat
  13. tak jo, taky brecim slzy jak hrachy....

    OdpovědětVymazat

A dál?

      V poslední době mi sdílení Matýskova dalšího osudu moc nejde. Není to proto, že by to byla slova a odstavce nacpaná slzami k prasknutí...