úterý 7. června 2011

Rozvádím se

Ano, je to tak. A nic na tom nezmění fakt, že s J. nejsme svoji. Jednoho dne se můj ex vrátí z práce domů, před bytem najde dva velké kufry a klíč mu nebude pasovat do zámku. Nemá mě totiž ve statusu na Facebooku.

Přišla jsem na to čistě náhodou, když svou stránku nechal otevřenu a nestřeženu a já mu ji omylem začala prohledávat. Čistě ze zvědavosti, jelikož já na Facebooku nejsem. A nikdy nebudu, ani za milión bludišťáků. Shlédla jsem jeho seznam kontaktů (žádná Kočička ani Dračice, vše tedy bylo v pořádku), zkoukla jeho "Zeď", optala se, zda je pro něj zpráva o stavu vod v západním Švýcarsku opravdu zajímavá a pochválila mu fotografie naší rodiny, které si vylepil do Alba. Načež můj zrak zabloudil k šedému srdíčku pod jeho jménem a já zjistila, že J. je stále nezadaný. Když jsem na něj udeřila, s ležérním úsměvem odvětil:" Jo, holka, když nemáš vlastní profil, nemůžu si tě dát do statusu. To jsou pravidla hry." Netřeba připomínat, že toho dne měl můj muž večeři v kuchařce na straně 97.

A já došla ke smutnému závěru, že pokud chci pro svého partnera internetově existovat, e-mailová adresa na Seznamu je málo. Mimochodem, tu dnes snad už nikdo nepoužívá. Mají své Schránky a ChatRoomy na FB. To raději virtuálně chcípnu, než abych si stvořila svůj profil na tomto serveru. Podle mě je FB pavlač 21. století, kde se v ukecanou drbnu ochotně mění pan řídící, pan soudní rada a nejspíš i důstojný pán, kterému je upřímně jedno, že se jedná o zpovědní tajemství, hlavně ať TO visí na Zdi a on má co nejvíc Palců. Opravdu nemusím vědět, že můj spolužák ze základní školy je u doktora na kolonoskopii, ale kolem 10:00 už bude on-line, ani to, že dcera nejlepší kamarádky neteře sestřenice mé matky udělala minulé pondělí první krok. Svět se zbláznil. Sousedé si ochotně vykřikují na FB, že odjíždějí na 14 dnů na Madeiru, ale o barák se nebojí, jelikož ho mají zabezpečený systémem Bezpecnydomek, jehož centrála je vzadu v kůlně za horským kolem. Když poté vidí reportáž na Nově, že zloději se naučili hledat opuštěné domy právě přes Facebook, připojují se k síti a zběsile loví návody, jak své stránky zaheslovat, utajit, smazat z povrchu zemského. A ke svému velkému údivu zjišťují, že toto nelze, že musí nechat svůj profil tam kde je, funkční a komukoli dostupný, dokud sám neuschne a neupadne.

Takto o pekelném nástroji této doby píše teta Wiki:
Facebook je rozsáhlý společenský webový systém sloužící hlavně k tvorbě sociálních sítí, komunikaci mezi uživateli, sdílení multimediálních dat, udržování vztahů a zábavě. Se svými 650 miliony aktivních uživatelů (7. března 2011) je jednou z největších společenských sítí na světě. Je plně přeložen do šedesáti osmi jazyků.
Facebook byl založen Markem Zuckerbergerem, bývalým studentem Harvardovy univerzity. Původně byl tento systém omezen jenom pro studenty Harvardovy univerzity, pod doménou thefacebook.com. Během dvou měsíců byl rozšířen na některé další, které patří do tzv. Ivy League, a již do konce roku byly připojeny další univerzity. Nakonec byl přístup otevřen pro všechny uživatele s univerzitní e-mailovou adresou (.edu, ac.uk, ...) nebo pro některé zahraniční schválené univerzity, v Česku k prvním otevřeným vysokým školám patřila Masarykova univerzita. Od 27.února 2006 se začaly do systému připojovat některé nadnárodní obchodní společnosti. Od 11.srpna 2006 se může dle licence používání připojit kdokoli starší 13 let. Uživatelé se v systému mohou připojovat k různým skupinám uživatelů, kteří působí například v rámci jedné školy, firmy nebo geografické lokace.
K tomu bych měla pár faktických poznámek. Na zemi je 6,5 miliardy lidí a na FB každý, koho znám. Přiznejme si to, včetně dětí pod 13. Opravdu pochybuju o čísle 650 miliónů. Když vyloučím lidi nad 100 let (ano, myslím, že věkovou hranici můžeme klidně posunout tak vysoko, prababička mého kamaráda má také profil), kojence a děti předškolního věku, jež neumí psát, obyvatele Sahary a Amazonie, kde bude pokrytí internetem slabší, zbývá nám bratru 3,5 - 4 miliardy aktivních uživatelů. Já mám tedy jasno.
Kam se poděla snaha o páně Zuckerbergerovu exkluzivitu, jak vykřikuje celý film o FB? Jen co tento web opustil hranice univerzit, rozběhl se mílovými kroky po světě a nevynechal ani jednu IP adresu. Najednou mi chodily mailem "pozvánky" od lidí, o kterých jsem v životě neslyšela o lidech, o kterých snad už nikdy neuslyším, tvrdíce, že je možná budu znát. Když jsem se nechala nachytat a pokusila se rozkliknout jejich profil, křičel na mne FB, že takto mohu činit AŽ a jedině PO vlastní registraci. Jinak mi nechá shořet harddisk. Dobrá, ztratila jsem zájem. Nechte si svá tajemství.

Abych nakonec nevypadala jako intouška, co se protestativně rozhodla nejít s davem, zde uvádím několik pádných důvodů, proč nemám ten slavný Profil a dokud živa budu, ani ho mít nebudu:
- ztráta soukromí: všichni ví co dělám, kde to dělám, s kým, a pokud budu hodně impertinentní i jak to děláme.
- závislost: když čekám důležitou zprávu, jsem schopna otevřít mail dvakrát za hodinu, abych se podívala, jestli už nepřišla. Na internetové diskuzi umím strávit 4 hodiny, aniž bych si došla na WC. A co by se mnou teprve provedl FB.
- setkávání s přáteli: když jdeme na pivo (sice takto činíme VELMI ojediněle, vlastně jsme byli za loňský rok dvakrát), chci si sednout na zahrádku, dívat se na 3D orosenou sklenici, popíjet z ní a hovořit s 3D originál kamarády. Aniž bych je musela jednou za 5 minut upozorňovat, že se mi seklo video nebo vypadl zvuk.
- alergie na symbol zvednutého palce: S tím, jak Facebook expanduje, registruju čím dál víc těchto obrázků na různých místech napříč sítí. Ani si nepamatuju, kdy naposledy jsem navštívila www stránku, na které se mi líbila fotografie (dítěte, zboží, legrační pohlednice, prostě cokoliv) a pod ní nebyl palec nahoru s textem "To se mi líbí". Uznávám praktickou stránku věci, ale v dobách dávno minulých, kdy byl internet v plenkách, existovalo cosi jako "statistika návštěvnosti" a plnilo to tentýž účel, pěkně tiše a nenápadně, adminovi na monitoru. Nikdo se nechlubil tím, že jeho fotografii koťátka v záchodové míse shlédlo 253 uživatelů, z čehož 5ti se to líbí.

Stačilo. Prostě NE. A vůbec mě nepřesvědčí dobře míněné rady zřítelnice oka mého, že díky FB našel své dávno ztracené spolužáky, kamarády a bývalky. Já věřím na e-mail, Skype, na Ježíška a v nejhorším případě na Českou poštu. A upozorňuju administrátory těchto stránek, že až se jednou pod mými články objeví ten hnusnej šedej palec, blog okamžitě smažu.

23 komentářů:

  1. Další super příspěvek. Ani já nejsem na FB, i když manžel lákal...

    OdpovědětVymazat
  2. muz FB taky nechce :) ale vyhledavat sve ztracene pratele me tuhle nutil :D :D :D

    OdpovědětVymazat
  3. Souhlas, velký souhlas. U nás nemá nic na facebooku ani muž, jsme odříznutí od světa, ale žijem si i tak dobře.

    OdpovědětVymazat
  4. Matko, naprotsto s tebou souhlasím, ve všem! Nejsem fanda takovýhle "setkání".

    OdpovědětVymazat
  5. Hele, zřítelnice oka tvého by  měla prozřít. :o)

    OdpovědětVymazat
  6. FB mám a naučila jsem se ho používat kvůli studiu na vysoké škole. Občas potřebuju hromadně oslovit více svých spolužáků, zda někdo neví/nedisponuje tím nebo oním, seminární skupiny se střídají, potkat se live ve škole je občas náročné, teď v údobí zkoušek je navíc pro mě přínosná každá zkušenost typu "jak to probíhalo, co po vás chtěl". Je to pro mě přesně to na facebooku užitečné. Potřebuju s někým komunikovat a mám omezené možnosti, jak ho oslovit v reálu. (Nikoli chci, neb skutečně nechci vědět, co měla moje bývalá spolužačka ze základní školy včera k večeři.)

    OdpovědětVymazat
  7. Nenechte se přesvědčit! My tam taky nejsme a taky žijeme. Muž o tom občas uvažuje, že z profesních důvodů. Já občas propadnu pocitu, jestli náhodou, a vždycky si v tu chvíli přečtu něco o FB, že zase vím, že ne. Například jsem jednomu kamarádovi povídala, že slečna, která se mu líbila, už prý nechodí s tím, s kterým chodila. A on mi na to hned (v chatu, taky závislák :o) odepsal, že už to vidí, že už to tak má na FB. To mě rozsekalo na hodně dlouho. Ale jinak mi ta holčina přijde docela fajn a normální.

    OdpovědětVymazat
  8. Tak tohle je zajímavý, používám prohlížeč Mozilla a když se přihlásím na tenhle blog a chci napsat komentář, tak se slova, která tluču do klávesnice, se vypisují rychlostí jedno písmeno za tři sekundy. Je to jako by byl nějak zpomalený počítač. Vždycky mne to tak otráví, že toho nechám a nic nenapíšu.

    OdpovědětVymazat
  9. pridavam se k nazoru ze clovek na FB muze byt jen pozorovatelem a co nechce okoli zdelovat nemusi.

    OdpovědětVymazat
  10. No, holky, pěkně jste to tu J. zavařily :)

    OdpovědětVymazat
  11. mno stejně jako oheň dobrý sluha, ale špatný pán... člověk musí při zacházení s FB mít alespoň základní povědomí o fungování internetu, elementární znalost bezpečnostních opatření (viry, phishing, atd.) a hlavně dodržovat základní obecné pravidlo pro dávání informací na internet - nedávat tam nic co bych nedal na veřejně přístupnou nástěnku u sebe doma v obci...

    OdpovědětVymazat
  12. Tak já ho taky mám a souhlasím,že se musí používat s rozumem...nevidím důvod,proč bych tam měla psát nějaké soukromé věci,prostě tam napíšu to co sama uznám za vhodné...ukážeme si se známýma fotky dětí,mám v přátelích dceru,tak mám pod dohledem i co ona zveřejnuje....

    OdpovědětVymazat
  13. Presne ako píše Žlababa. O mne by si sa na FB napríklad tiež nič nedozvedela, lebo tam o mne skrátka nič nie je :-) Zato ja môžem sledovať, čo sa deje s ostatnými (každý zverejní to, čo chce).

    OdpovědětVymazat
  14. Pozerám, že ohľadom FB písali vlastne to isté aj ostatní nado mnou, nielen Jana, len som si neprečítala všetky príspevky :-)

    OdpovědětVymazat
  15. A ty hodnotící hvězdičky pod článkem (na které jsem si provokativně poprvé klikla :)) - ty nevadí?

    OdpovědětVymazat
  16. Zdravim :-) pevne souhlasim !!!!

    OdpovědětVymazat
  17. Nemám, nechci a nechápu, důvody zcela sdílím. Hezký večer. Et

    OdpovědětVymazat
  18. FB není špatný, jde o to ,jak se používá. Někdo má potřebu sdělit o sobě každý prd, jiný si vytvoří stránky neveřejné a pustí tam , jen koho sám chce. A pak to může fungovat docela rozumně. Problém vidím spíš v tom, že jsou lidé kteří si do přátel přidají kdekokoho a pak se diví.

    OdpovědětVymazat
  19. Děkuju za nádherné (souhlasné i nesouhlasné) komentáře. Všechny krásně napsané, ale přesto si na téma můj vstup na FB dovolím citovat mého syna:"(razantní otáční hlavy ze strany na stranu)!!!"

    OdpovědětVymazat

A dál?

      V poslední době mi sdílení Matýskova dalšího osudu moc nejde. Není to proto, že by to byla slova a odstavce nacpaná slzami k prasknutí...