pondělí 28. února 2011

Romantika, kino a jiné pohromy

Naše firma, u které jsme s J. oba zaměstnáni disponuje Fondem. Prý na naše kultůrní vyžití. Ve Fondu se střádají penízky, bůh ví odkud, abychom se my zaměstnanci mohli realizovat v oblasti hudby, kinematografie či jiného umění. Co já vím, nikdo z něj nečerpá. Je to příliš složité, časově náročné a když už lístky na koncert dostaneme, tak ke stání u východu ze stadionu. Samozřejmě ty nejlevnější. A tak se Fond rozhodl, že nás vzdělá i proti naší vůli a jednou ročně nám věnuje volňásky do kina. Počet lístků je různý, od pobočky k pobočce a tak vloni začátkem podzimu J. přinesl domů deset vstupenek ke spotřebování do letošního března. Já dostala poměrně menší počet a to slovy jeden kus. Evidentně je pobočka, ve které pracuji, malá, nedůležitá a její pracovníci jsou příliš zaměstnaní na to, aby chodili do kina.

Každopádně jsme v polovině února zjistili, že lístky stále leží na dně šuplíku a evidentně je jim tam dobře. Většinu jsme rozdali známým, se slovy "dívejte se rychle, za chvíli ty volňásky propadnou" a se zbylými dvěma kusy jsme si dělali velké plány. Vybrali jsme hned několik filmů, které momentálně běží v kinech a my je prostě musíme vidět. Po obrovských hádkách, kdy naše domácnost připomínala manželství po italsku a vzduchem létaly talíře, zvítězila Černá labuť, myslím, že hlavně díky krásným očím Natalie Portmanové. Žárlit na ni nemusím, je daleko a J. by stejně nevěděl, co si s takovou hvězdou počít. Jako bonus jsme se rozhodli využít příležitosti, kdy budeme mít hlídání a zajít si na večeři do hoch nóbl restaurace. To jsme neudělali dobře pět let, naposledy, když jsem čekala Maťulku. Všichni jsme se začali těšit na sobotu.

Ta přišla a jak už to bývá, všechno se událo nakonec úplně jinak. Po obědě jsme si střihli decentní promrzlou procházku, po návratu uložili synátora do postele a začali se připravovat. No dobře, JÁ jsem se začala malovat, žehlit oblečení a kartáčovat sváteční kabát, abych byla v ten romantický večer krásná a k zulíbání, když je to po dlouhé době a jak nás znám, zase na dlouhou dobu jediná příležitost, udělat na J. dojem. Najednou se ozvala z dětského pokoje rána, jako když dopadne tělo čtyřletého dvacetikilového kluka z výšky osmdesáti centimetrů na koberec. Naštěstí hned poté následoval řev, takže škody evidentně nebyly tak strašné. Maty neležel uprostřed dětského pokoje mrtev ani v mdlobách, jak mi napovídala hysterická představivost, ale velmi hlasitě vyjadřoval nevoli nad nedobrovolným opuštěním válendy směrem dolů, jak mu diktovala gravitace a jak on sám evidentně nepředpokládal. Sesbírala jsem si ho do náruče a začala pátrat po škodách. Kromě malé boule na čele a sedřené kůže z ukazováčku, který v okamžiku dopadu evidentně zel v něčích ústech, místo aby chránil šišku, to vypadalo, že se nic vážného nestalo. Za pět minut už Matýsek o svém světobolu nevěděl a hlasitě se smál, přesto naše nálada opustit byt byla tatam. Odvolali jsme chůvu, rezervaci v restauraci a strávili sobotní večer v teple televize a pravidelnými kontrolami, zda spící dítě stále dýchá a nesnaží se udusit vlastními zvratky.

Jelikož škody opravdu nebyly nijak závažné, nejednalo se o nic, co by nespravila náplast s medvědy, rozhodli jsme se pro návštěvu kina v neděli. Opět jsme zalarmovali hlídání, paní Š. byla velmi ochotná a my se modlili, aby kvůli nám neodvolala nějakou důležitou akci, jako kupříkladu svadbu vlastního syna, čehož by byla pro svou lásku k Matymu schopná. Film byl krásný, plný emocí a šílené baletky a po návratu domů nás čekalo malé, nepříjemné překvapení. Přestože si myslím, že se mi oběd podařil, byl chutný a ze samých čerstvých surovin, Matýsek se rozhodl, že je to šlichta k zblití a podle toho se i zařídil. Paní Š. ho v určený čas vykoupala, oblékla do čistého pyžamka a uložila do postele, na což se jí za péči odměnil ukázkou obsahu svého žaludku a to přímo do čistého povlečení, sám sobě do klína. My se vrátili v pravý okamžik, kdy nejhorší škody byly již odklizeny, postýlka i dítě čisté, jen ti dva, on a paní Š. mrzutí, unavení a bez nálady. Poděkovali jsme za hlídání, učinili pokus č. 2 o uložení syna, který se tentokrát zdařil bez následků a sami zapadli do pelechu.

Pořád se něco děje. Náš víkend byl plný romantiky, kultury a Matýskových pohrom. Myslím, že ten si to odnesl nejhůř. Teď už je v pořádku, dnes byl za čmeláka na karnevalu ve školce a strašně mu to slušelo. Neblinkal, odnikud nikam nepadal, vůbec se choval slušně a spořádaně, ale myslím, že poslední únorovou sobotu a neděli si všichni tři budeme pamatovat hodně dlouho. A doufat, že jednou, JEDNOU se tomu všichni kolektivně zasmějeme.

6 komentářů:

  1. Vůbec se mladému pánovi nedivím. Chcete si jen tak mýrnix týrnix vyrazit za zábavou bez něj. Po pěti letech! Poprvé snad byl taky s váma, ne? A byl přitom mnohem, mnohem mladší, úplně prťavej. Teď je to velkej chlapík a má zůstat doma? To by jeden..:))) jo, plánovat si hezký večer...

    OdpovědětVymazat
  2. jojo, rodičové míní, dětičky mění. nemáte ho opouštět, že...

    OdpovědětVymazat
  3. To je zvláštní... já byla na Černé labuti ve středu, hlídala babička a Juliánka stihla poblinkat pyžamka 2 - předtím ani potom nic... buď ty děti mají opravdu zvláštní senzory na spouštění katastrof při hlídání nebo že by ten film vysílal nějaké zlváštní fluidum? Jo taky se mi moc líbil, jen jsem se pak doma bála podívat do zrcadla...

    OdpovědětVymazat
  4. Já už četla raníček ráno, ovšem měla jsem po dlooooouhé době snídani "na vidličku" (ta romantika byla nějak všude?), takže jaksi šlo blbě psát :)

    OdpovědětVymazat
  5. :-)) tak to já se taky hlásím do klubu! Náš romantický večer, kdy jsme obě děti předali na hlídání až do rána, trval přesně 3 hodiny, a pak se ozval telefon- že Majda děsně zvrací- a že je to nějaký blbý. Jeli jsme hned zpátky, a pak ještě i do nemocnice-fakt to bylo na kapačku :-(

    OdpovědětVymazat
  6. Hlásím se do klubu:-),my teda nikde nebyli....,ale manžel mi konečně vymaloval ložnici,tak jsem si povlíkla...samozřejmě aby mi to ladilo...naklidila.No dlouho mi to neladilo,jen do té doby co k nám v noci přišel Mates a opakovaně udělal to co vaše ratolesti:-).A to vy jste ještě měly štěstí,že jste nebyly doma,ale já byla po....odshora až dolu:-)

    OdpovědětVymazat

Poslední

 7. prosince 2021 v 19 hodin a 50 minut narostla našemu Matýskovi křídla.