pondělí 31. ledna 2011

Stříhali na krátko malého chlapečka

   Ke kadeřnici chodím ráda, těším se tam, považuju to za svůj malý osobní svátek. Je to moc příjemná žena, která už vyslechla tolik lidských příběhů, že ji nic nemůže šokovat a člověk ví, že s čímkoliv se svěří, nezůstane za dveřmi jejího salónu. Tyto jistoty mě uklidňují a podněcují k vytahování kostlivců ze skříně, v očekávání, že mně se uleví a ona bude mít ta pravá slova útěchy. Jako bonus je neskutečně šikovná a lidé mi chválí účes ještě hodně, hodně dlouho poté, co se jej dotkla svýma kouzelnýma rukama.

   Můj syn mé nadšení nesdílí. Nejenže ke kadeřnici chodí nerad, on se všem těmto zařízením obloukem vyhýbá. Tedy vyhýbal by se, kdyby ovládal své krátké hypotonické nohy, nebo alespoň řídil směr jízdy kočárku. Naštěstí to on nemůže, a tak v pravidelných intervalech některý rodič zamíří na místo, jež by Matýsek nazval svým soukromým peklem. 

   Ze začátku to bylo nedaleké kadeřnictví v našem malém městečku. Věděla jsem, že vzhledem k tomu, jak Maty při stříhání vyvádí, nás tam ne zcela rádi vidí, ale bohužel, vlasy rostou a něčí nechuť konat je nezastaví. Juniorova snaha vyhnout se příšernému mučení, kdy mu cizí žena stříhá vlasy nůžkami, či nedejbože strojkem, hraničí s pokusem o sebevraždu. Začíná nesouhlasným mručením, pokračuje přes slzy jako hrachy a nudle až na košili a celé představení vrcholí řevem a kroucením se jako při vymítání ďábla. Nemít pevný vaz za krkem, otáčel by hlavu jako v tom filmu. Bylo mi jasné, že s tímhle na veřejnosti moc dlouho nevydržíme. 

   Naštěstí se řešení nabídlo záhy. Rodinná přítelkyně je kadeřnice. Jednoho dne, kdy jsme došli k názoru, že syn už přes ofinu nevidí a vzadu nad košilí bych mu mohla uplést cop, jsem zvedla telefon a poprosila paní L., zda bychom mohli přijet k ní do salónu a ostříhat dítě. Věděla proč volím tuto cestu. Sama mi nabídla, že lepší to bude u nich doma, že si v určitý den přiveze domů nářadí a my se máme dostavit. Když jsme celou akci uskutečnili a já viděla následky, mé srdce zaplakalo. Ne nad Matýskem, že by L. své umění nezvládla. Právě naopak, je to kadeřnice šikovná a s dětmi to umí. Ale při pohledu na devastaci jejich malého útulného bytu a dvě rozpačité děti, které nebyly sto pochopit, proč se jejich maminka snaží toho cizího kluka ubezdušit, jsem se rozhodla, že toto řešení není to pravé ořechové. Zaplatila jsem, poděkovala a došla k závěru, že juniorovi nakoupím hodně gumiček s beruškou a několik dětských skřipců.

   Než J. našel paní M. Je to sousedka, která pracuje v nedalekém kadeřnictví a sama se nabídla, že pro ni není problém vyjet těch několik pater výtahem nahoru a udělat našemu robátku na hlavě pořádek. Byli jsme nadšení. Proč nás to nenapadlo dřív? Od té doby máme pořád upravené dítě. Jednou za čtvrt roku zazvoníme na byt v přízemí, domluvíme datum a ve smluvený den se nám u dveří zjeví kouzelná víla s nůžkami, strojkem a hřebenem. Vejde, obrovskou rychlostí provede dílo svýma šikovnýma rukama, odmítne platbu, což si my nenecháme líbit a odejde. Při poslední návštěvě Matýsek dokonce zapomněl plakat. Nebe nám sneslo anděla a my jsme za to patřičně vděční. Těšíme se na duben.

12 komentářů:

  1. Jééje, toho anděla bych prosila půjčit... :-) Jenda stříhání zvládá podobně jako váš syn... Tchýně mi říká, že z něj dělám holčičku...no jo, ale do kadeřnictví ho nedostanu a kadeřnici ochotnou dojít k nám domů jsem zatím nenašla....

    OdpovědětVymazat
  2. Jé tak super,že to Matýsek zvládá bez slziček :-).To náš Matýsek by do kadeřnictví chodil denně,naše kadeřnice totiž rozdává bonbony a ty Matýsek tuze rád:-)

    OdpovědětVymazat
  3. kdykoliv u našeho juniora nastává čas zkracování (neříkám stříhání, toto nikdy neproběhlo...), leju do sebe panáky předem. po akci je do sebe kopeme i s kamarádkou kadeřnicí. mít holčičku má své výhody...

    OdpovědětVymazat
  4. Gratuluju. My jsme včera shodou okolností také stříhali, já to zkusila poprvé v životě. Bartoloměj u toho vždycky šílené ječí a mává rukama a mlátí hlavou... Já  včera zvolila cestu stříhání u počítače. Bárt si na youtube pouštěl své oblíbené pračky a máma se "realizovala". Překvapivě jsme to zvládli, zubů samozřejmě nepočítaje, ale rozhodně vypadá líp po, než před. Asi budu muset dát nějaký online kadeřnický kurs...:-)

    OdpovědětVymazat
  5. Já jsem teda v tomto směru nepolíbená matka - zatím mám doma dva poloplešounky - nevíte někdo, proč to těm dětem tak vadí? Koho znám, tak tvrdí, že jeho děti dělají při stříhání obdobné scény... Možná by si na tom mohl nějaký psycholog udělat doktorát :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Jojo, když jsou malé (malí), tak u toho dělají caviky a za pár let za to budou dávat dobrovolně nekřesťanský prachy :)

    OdpovědětVymazat
  7. Bezvadně jsem si početla, jako vždy ;-) Chci potkat anděla :-)

    OdpovědětVymazat
  8. tak tedy, koukám, že ses některá slovíčka přiučila na ZM... :-D

    OdpovědětVymazat
  9. ja bych potrebovala vilu na strihani nehtu na nohach :D

    OdpovědětVymazat
  10. Milá Matýsková, zase svělý článek! Já bych napsala náš Mates nemá rád stříhání, řve u toho jako kdyby ho vraždili (shodou okolností mám taky Matýska a nenávidí stříhání) a tobě to vydá na povídku i s happyendem :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Val je asi exot, ale vždycky mi dělala potíže se střiháním vlasů jen doma. Tedy - žádné slzy ani řev, ale prostě chvilku neposeděla v klidu, chvilku nebyla ochotná držet hlavu v klidu. A mým nervům opravdu nedělalo dobře jí při takovýchto cvičeních šermovat nůžkama kolem obličeje. A v jejím roce a půl jsem usoudila, že strojkem na dva centimetry to u holčičky opravdu není to pravé (a i tchyně to špatně nesla)... A tak, když byly Val dva roky, vzala jsem ji ke svojí kadeřnici. Náležitě ji předtím poučila, že velké holky a dospělé ženské chodí na střihání vlasů ke kadeřnici, a protože ona už je velká, tak tam může jít se mnou - aby ji také ostřihala kadeřnice. Důležité bylo ono to, že už je velká holka, a tak už "může" :-) Val dostala vysokou židličku, přes sebe přehoz z dinosaury, vyžádala si, že já budu celou dobu těsně u ní a celou dobu seděla, ani se nehnula, a sledovala v zrcadle, co jí to kadeřnice dělá s vlasy. Od té doby chodí ke kadeřnici bez potíží a ráda, na rozdíl od mých pokusů se střiháním vlasů se kadeřnici ani nehne. A mě už skoro rok posílá pryč, že to tady zvládne sama, ať na ni já počkám vedle v místnosti u stolečku s časopisy, kde se čekává.

    OdpovědětVymazat

A dál?

      V poslední době mi sdílení Matýskova dalšího osudu moc nejde. Není to proto, že by to byla slova a odstavce nacpaná slzami k prasknutí...