středa 5. ledna 2011

Mé malé záhady

   Vědci i pseudovědci celého světa se zabývají jevy jako Bermudský trojúhelník, Stonehenge či UFO, ale nikdo nebádá v naší domácnosti. A přitom bychom byli takový projekt! Abych upřesnila: nemusí to být pouze náš byt, ale obecně existence mužského pohlaví ve společném soužití a její následky. Všimli jste si toho někdy? Ne, to je gramatická hrubka. Muži tyto věci neregistrují. Všimly jste si toho někdy? Jak domácnost žije svým vlastním životem, povětšinu času v negativním slova smyslu a my s tím nejsme schopné nic udělat? Kupříkladu:

- Vždycky je to žena, kdo mění toaletní papír na WC. Buď to na ni vyjde, nebo už je pozdě, sedí s kalhotama na půl žerdi a civí na prázdný držák. V knize Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách je krásná poznámka: "Kolik mužů je třeba k výměně roličky toaletního papíru? - Není známo. Něco takového se nikdy nestalo." Je v tom takový problém? Našim drahým polovičkám dělá potíže jemná motorika?

- Ráno stelu postele vždy já. Pokud to provede J., je potřeba jeho snahu náležitě ocenit, pochválit, v nestřeženém okamžiku se vplížit do ložnice a přestlat to hnízdo. Potud v pořádku. Ovšem, když si večer po namáhavém dni jdu lehnout, jeho strana postele je opět ve stejném stavu jako ráno, než odešel do práce a uprostřed matrace zeje ještě teplý důlek. Je pro muže noc příliš krátká? Nestačí jim 8 hodin spánku denně? Nezávisle na tom, v kolik hodin si jdeme lehnout, ať v 8 nebo o půlnoci, druhý den odpoledne je J. "nějaký přešlý" a zapadne do pelíšku. Jednou to udělám taky. Přísahám.

- Boty v předsíni. Ať je jakékoliv roční období - léto nebo zima, vedle botníku se pořád válí pánské sandály. Vedle botníku. Mají to dovnitř daleko? Respektive, je pro muže takový problém udělat dva rychlé pohyby, otevřít dvířka a vsunout tu béžovou nádheru do poličky? Neumí snad zkoordinovat práci obou rukou zároveň? A proč jsou to pořád ty samé letní boty? Chodí venku při mínus deseti s teplými ponožkami a klouže se po ledu?

- Mizející jídlo z lednice, nejlépe určené na přípravu nedělního oběda nebo koupené čistě sobecky jinému členu rodiny. Mně. Nepomáhá důrazné upozornění při vybalování nákupu "Tohle nech na neděli na řízky" nebo "Nejez mi, prosím ten jogurt". K ničemu není ani lístečková metoda. Schovat mezi průhlednými plastovými poličkami se také celkem nic nedá, a při pokusu zavřít laskominu do několika nedobytných umělohmotných krabiček jsem byla informována, že to Matýsek. Opravdu by J. zemřel hladem bez požití mého čokoládového pribiňáku? Nestačí mu, že jeden snědl sotva před hodinou? Není mu líto, že pokud zlikviduje všechnu šunku a sýr, nebude mít v neděli na kuřecím řízku nic kromě soli a pepře? 

- Ať otevřu myčku na nádobí v kteroukoliv denní, či noční dobu, je v ní čisté nádobí. Vždy perfektně vyprané. Nikdy se zbytky jídla a mastnými skvrnami, což by znamenalo, že někdo (a výjimečně ne já) vyndal všechno čisté, uložil to do skřínek a naplnil špinavým. Bezprostředně poté, co ohnu svůj ubohý hřbet a nádobí z přístroje uklidím, jsem osočena, že jsem zase nechala ve dřezu 3 talíře od snídaně a jeden hrnek s kávovou sedlinou na dně. J. problém řeší a myčku zapíná. Což znamená, že za 2 hodiny to opět budu já, kdo otevře dveře a oslepne z lesku čistě umytého porcelánu. On neví kam u nás v kuchyni co patří? Má zablokovanou páteř, že se nemůže ohnout a vyndat obsah ven?

- Papírové kapesníky v pračce. Tedy, spíš to, co z nich zůstane. Velmi, velmi nerada se hrabu mému muži v kapsách ze strachu, že najdu lístek "Stýská se mi" (přeci jen, je to krásný, dobře vychovaný a zajištěný mladý chlap) nebo gumičku do vlasů. Před praním kalhot a košil vždy požádám J., aby se ošacoval sám. "Už jsem to udělal." Zajímavé. Přesto na každém kusu osahám kapsy a najdu jeden či dva posmrkané exempláře. Co je horší, pračka pak stejně vyplivne malé bílé cucky přilepené na dvou dětských tričkách a v jedné kapse pánských kalhot. Tohle je pro mě naprosto nevysvětlitelné. Lepí si je snad na vnitřní stranu límečku? Nebo do záložky u zipu?

   Abych zřítelnici oka mého příliš nekřivdila, má i jiné přednosti. Když jsem nemocná, uvaří mi můj oblíbený čaj. K třicátým narozeninám mi dal dárek, po kterém jsem  napůl tajně toužila deset let.  Když usnu u televize, odnese mě do postele.  Připravuje-li si na večeři své oblíbené UHO (Univerzální Hnědá Omáčka, kterou nemám ráda, ale on si to nepamatuje), nikdy se mě nezapomene zeptat, jestli si dám s ním. Z nákupu se vracívá s mou oblíbenou čokoládovou tyčinkou. Vždycky si všimne, že jdu od kadeřnice a nakupuje se mnou oblečení. Vlastně i tohle všechno je pro mne malá záhada: čím jsem si zasloužila mít doma takový poklad?

23 komentářů:

  1. Přišla jsem zase nakouknout a řekla jsem si, že budu i chválit. Mám tvůj blog moc ráda - nadhled, energii, vtip.

    OdpovědětVymazat
  2. Papírový kapesníček v pračce je horší než třídní nepřítel..

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj Niko, děkuju a jsem ráda, že v tom nelítám sama.

    OdpovědětVymazat
  4. Haha, no já se směju ažý se za břicho popadám, u nás nejen že není toaletní papír, ale prázdná rolička se s železnou pravidelností válí u stojanu na TP :-D... a se schovávánímjídla? Můj mož kdysi po jemných výtkách, že zase něco pozřel, vykřikl: "Tak si tam dej cedulku nežratz!" a bylo... :-)Je to zkrátka všude stejné...

    OdpovědětVymazat
  5. Boty!!! - jak je skopne v předsíni z nohy, tak leží. Do botníku je dávat nebude, neb se přeci kvůli tomu nebude ohýbat a ničit si záda.

    OdpovědětVymazat
  6. bunda přes židli v jídelně !

    OdpovědětVymazat
  7. Úžasné čtení, nezbývá mi jen souhlasit, akorát můj manžel hrneček od kafe nechává stát na lince nad myčkou,bunda a klíče v kuchyni - taky moc dobře znám....ale tak bych ho nedala.

    OdpovědětVymazat
  8. díky, moc hezký holky :-))) A všechny jsme zapomněly na PRKÝNKO!!! :-))))

    OdpovědětVymazat
  9. Tak to mi tady asi nikdo věřit nebude, ale prkýnko je u nás stále dole. Je to ale důsledek mé mnohaleté "výchovy" a drilu :-)

    OdpovědětVymazat
  10. jo, tak prkýnko nahoře je spíš taky výjimka a to jsem se moc nesnažila, ale uvidím, co junior, až se uráčí chodit na záchod. budou chlapci v převaze...

    OdpovědětVymazat
  11. Mamino napsalas to opět trefně,já se poznala...

    OdpovědětVymazat
  12. Teda mas doma fakt poklad.. muj chlap se z nakupu zasadne vraci jen se vsim uzitecnym, nejlip s tim co nejim, kdyz jsem nemocna sprdne me ze neni uklizeno, obleceni se mnou nenakupuje a ze mam vlasky obarveny na uplne jinou barvu si zatim nevsiml (mam je teprve tyden :P)

    OdpovědětVymazat
  13. Teda, jako by jsi byla u nás:)))akorát papírové kapesníčky mám na svědomí já,nevím jak je to možné,ale i když pečlivě prohlídnu kapsy, vždycky tam nějaký zůstane. Začínám podezírat Aexe, že je tam dává on:)))

    OdpovědětVymazat
  14. Omlouvám se za ten poslaný prázdný komentář (jde to vymazat?) a hlavně - chtěla jsem ohodnotit článek, samo že plným počtem hvězdiček, ale Ježíšek mě obdaroval notebookem (nemám k těmto vymoženostem technické vlohy) a něco jsem zmáčkla špatně a je tam jen půl hvězdičky - co s tím můžu udělat??? Moc mě to mrzí....

    OdpovědětVymazat
  15. No u nás je to podobné,vlastně o něco horší:-). Protože všechno,co vyčítám své polovičce a dceři (17) - synka Vojtu nepočítám, u něj za to může diagnóza (oficiálně DMO, moje dg.: ADHD na entou:-D) - dělám TAKY!!! Teda až na to prkýnko, i když to je u nás vyšený, oba pánové dělají hačačá;-)

    OdpovědětVymazat
  16. [16]: Míšo, hvězdičkama se netrap, stanou se i horší věci: "lidi přijdou vo peníze, vo majetek... "(J. Cimrman). Děkuju za krásný koment.

    OdpovědětVymazat
  17. Rozkaz! Budu tykat, budu komentovat, budu psát a budu vtipná a inspirativní :)

    OdpovědětVymazat
  18. Manželka mi lže jak když tiskne, pokud se jí chce odpoledne spát - kdo jí brání :-), ale je moc světlo a neusnula by, boty jí zas tak neva, její kecky na ven, kecky na běhání, kozačky nízké, kozačky vyšší, kozačky nejvyšší a pantofle zabírají skoro vše v předsíni, nádobí do myčky dávám, je to nutnost, její zvyk všechno dohromady naházet do dřezu musí někdo korigovat a pak při vaření jakoukoliv zbylou ingredienci hodí do dřezu taky, ačkoliv koš je blíž?!, pak vše zalije vodou, asi to vypadá čistší, člověk pak musí šáhnout do těch hrnců a vyndat menší věci vevnitř, ňamka, skořápky, pytlíky od čaje a další pochutinky :-) nejlepší je koupelna, odličovací polštářky připlesklé snad i na zdi, zbytky všech možných částí manželky ve vaně a hlavně v odpadu, ale přes to všechno jí miluju a jsem schopen tyto nedostatky u ní přejít, než budou dlouhodobou výchovou, motivačním školením a systémem bonusů odstraněny :-)

    OdpovědětVymazat
  19. Mě by docela zajímal ten systém bonusů :-), že bych ho pak  nenápadně nadhodila doma...

    OdpovědětVymazat
  20. Tak jak jsem to tak četla, tak jsem asi chlap... Jsme doma 3 holky a jeden (taky) J. a o botníku by mohl vyprávět hodiny. Taky o kosmetice v koupelně, ranní hysterii před skříní (Ježíši, já nevím, co si vzít na sebe!), utiskování ohledně potravin (čokolády na vaření schovávám například do krabice s tabletami do myčky, bohužel, jsem též sklerotik, takže je málokdy najdu, když potřebuju)a o dalším a dalším, hodiny a hodiny by vyprávěl. Ovšem já taky. Máš výborný blog. Narazila jsem na něj náhodou, dneska jsem chtěla dělat úplně něco jiného a zatím tady sedím u PC a celý, celičký jsem ho přečetla. Máš nádherný nadhled, humor, chvíli brečím, chvíli se směju a říkám si: Doufám, že tu knížku napíše. Určitě si ji koupím. Přeju moc zdraví a piš, piš, piš!

    OdpovědětVymazat

Poslední

 7. prosince 2021 v 19 hodin a 50 minut narostla našemu Matýskovi křídla.