pátek 20. srpna 2010

Kariérista

Já i J. jsme zaměstnaní u poměrně neperspektivní firmy, ve které sice máme možnost postupu, ale záleží na náladě šéfa, zda z hloubky svého šuplete vytáhne Tabulku, na které je napsáno zda a kam můžeme povýšit. Všechny Tabulky kam oko dohlédne jsou víceméně prázdné, nebo postupová místa moc vysoká. Osud. My nikam nespěcháme. Jsme rádi, že se do Tabulky vejdeme tam, kde jsme.

Ovšem naše dítě vzalo situaci do svých rukou. On stagnovat nebude. Vzhledem ke svým omezeným možnostem sebeprosazení zvolil jednoduchou taktiku. Omotat si kolem prstu všechny učitelky, vychovatelky, rehabilitační sestry, které se dostanou do jeho blízkosti. Začalo to pár měsíců po jeho nástupu do školky. Když začaly emailem přicházet fotografie ze společné činnosti ve školce, všechny měly společný znak. Máťu v náručí / na klíně / vedle / u ředitelky oddělení. Neomylně poznal nejvyšší šarži a i když nemluví, mě poměrně záhadným způsobem si ji koupil. Když ráno přicházíme, odnáší si jej do herny ona osobně, při vyzvedávání v poledne jej přináší zase ona s komentářem "Já s Matýskem jsme dneska byli tam a tam, dělali jsme to a to." Jen oni dva. Ostatní děti se musí spokojit s méně významným personálem. Výborně se bavím. Přeju mu to, cvrčkovi. Paní ředitelka je mladá, sympatická, milá, evidentně ho má ráda.

Ve školce teď probíhá rekonstrukce a tak byli Krtečkové přestěhováni provizorně k Myšákům. Paní učitelky šly solidárně s dětmi, aby se na novém oddělení necítily opuštěné. Předevčírem jsem Matyho přinesla do šatny, převlékla do prďáckých oknoflíkovaných tepláků a trička s nápisem "Slyším, ale poslouchat nebudu" a počkala na myšákovskou paní učitelku. Ta přišla, vzala Máťu do náruče a vysvětlila mi, že dnes budou jen místí vychovatelky, krtečkovské mají jiný program. S úsměvem dodala:" Ale jemu to nevadí, je tu spokojený. My jsme se včera výborně bavili, lechtali jsme ho, krásně se u toho řehtal a kroutil, to bylo super! Viď, broučku?" stiskla synátora v náručí a vlepila mu hubana. Zůstala jsem stát s pusou dokořán. Ten podvodník v tom pokračuje! Jemu nestačí tři ženské, on šplhá dál! Už si rozmazluje i učitelky z vyššího oddělení, stoprocentně ví, že k nim za rok povýší!

A tak s úsměvem zpovzdálí sleduju služební postup svého tříletého robátka. Má před sebou ještě dlouhou cestu, žebřík je vysoký, ale on šplhá, šikulka jeden. Počkám si, kam to dotáhne, snad nás s J. přeroste a udělá do světa díru.

2 komentáře:

A dál?

      V poslední době mi sdílení Matýskova dalšího osudu moc nejde. Není to proto, že by to byla slova a odstavce nacpaná slzami k prasknutí...