sobota 15. května 2010

Arpida - týden první

Jsem absolutně šťastná. V odměnu za utrpení pražské - motolské jsme dostali Arpidu na sídlišti Vltava v Českých Budějovicích. Někde jsem nějak umřela a dostala se do ráje. A se mnou celá má rodina. Arpida je rehabilitační stacionář - takové malé lázně, odkud vypochodují po svých snad i chroničtí ležáci. Je tu nádherně, dům je celý nový, bezbariérový a krásný, pokoje malé, funkční, roztomilé, lidé mají nad hlavou svatozář. Musí mít, i když není vidět, jinak si to neumím vysvětlit. Vládne tu klid a pohoda, byť program dětí je nabitý k prasknutí. Nikdo nikam nespěchá, na všechno je dost času, když se něco nestihne, svět se neboří, přesuneme na jindy. S dítětem bude kdo? Jen matka? Jen otec? Oba? Jen si řekněte, objednáme vám obědy. Nic není problém ani komplikace, všechno se řeší okamžitě a jednoduše.

Původně jsme měli v místním Edenu trávit jen týden jako náhradníci, ovšem má babička (budiž jí země lehká) nám zařídila prodloužení na 14 dnů. Nejdřív si udělal volno jen J. , páč mé neodkladné pracovní povinnosti mi ze dne na den nedovolily se vzdálit z Prahy. V pátek volala vrchní anděl, že v pondělí nastupujeme. Do několika minut jsme měli plán P a přislíbili účast. Když se rozhodlo, že můžeme zůstat déle, hodila jsem své pracovní povinnosti s gustem za hlavu a vzala si paragraf. No co, první v Matyho životě, zaslouží si to.

Je tady v sedmém nebi, princátko moje. Celý den se zeměkoule otáčí jen kolem jeho prdelky. Nonstop přítomni oba rodiče, nikam se nespěchá, nikdo na něj nekřičí, semtam ho lidé nutí vytvářet fyzickou aktivitu, ovšem pod heslem "když to nejde, nejde to, necháme to sáňkování na léto". Přišel na to, vyčůránek, že stačí uprostřed terapie předstírat hlubokou únavu a některý z rodičů ho ohleduplně uloží do postýlky. Kde ovšem chytá nový dech a tak původně odložené plavání / hippoterapie /ergoterapie se koná. Tím lépe. Vodu miluje a nyní evidentně i koně.

První den jsem se bohužel věnovala "létajícímu nosorožci" a tak se kluci do Budějic museli dopravit sami. Dědeček jim na to zapůjčil Nissan Xtrail, o který jsme se s J. poprali. Musela jsem ustoupit jeho argumentu, že při své šikovnosti bych ho v letištních úzkých garažích poškodila a tudíž dostala přes hubu od něj a posléze od jeho otce. Budiž. Mondeo mě odvezlo do práce a zase zpátky za nimi stejně dobře. Kluci se seznámili s prostředím a programem sami a velmi rychle. Pak už jsem se účastnila. Poznala jsem štíhlou slečnu ergoterapii, která mi KONEČNĚ ukázala, jak si s naším poloautíkem hrát, aby mě vzal na vědomí. Seznámila jsem se s paní fyzioterapeutkou, která umí čarovat a já mám tendence pokleknout a políbit jí lem roucha. Je opravdu skvělá, moc dobře rozumí své práci a kouzla vnáší jen tam, kde ví, že je to vhodné a my svolní. Okopíruju ji. Jsem pevně rozhodnutá vystudovat a kouzlit tak, jak to umí ona. Potkala jsem pana hippoterapii, který nějakým zázrakem způsobil, že Maty vydržel na Kubovi (krásná kombinace jmen) skoro 10 minut a usmíval se při tom. Několikrát jsem měla tu čest s paní vrchním andělem, která tomu tady vládne pevnou a laskavou rukou a až budeme odjíždět, koupím jí zásnubní prsten s diamantem.

Teď začíná víkend, jsme u babičky a já se nemůžu dočkat, až se vrátíme do jižních čech. Slovy klasika: "Do Budějic! Do sídliště Vltava! Do Arpidy! Do p*dele, to je mi smutno!"

3 komentáře:

  1. No tedy, já vám závidím, já chci taky... To je sen nebo realita? :-))

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: díky, Pisarko, první úspěchy už se rýsují, teď jen aby nám to vydrželo i doma. Zkus sem poslat přihlášku, třeba by vám tu taky pomohli, i když vy to teď s miminkem budete mít hektičtější, viď? :-)

    OdpovědětVymazat
  3. My už jsme zkoušeli lázně a bylo nám řečeno, že s naší diagnozou nám nepomůžou a takové děti neberou :-( Jo a já jsem na rozpad, to je fakt, takže teď tyhle věci neřeším. Ale přijde doba, kdy zase začnu... :-))

    OdpovědětVymazat

A dál?

      V poslední době mi sdílení Matýskova dalšího osudu moc nejde. Není to proto, že by to byla slova a odstavce nacpaná slzami k prasknutí...