úterý 9. března 2010

Motol - den druhý

Dnes jsem byla žena mnoha tváří. Úplná Cat woman.

Ta líná kráva
pro sestřičky, jelikož jsem se úderem deváté zvedla a odjela přebalit si svou prd´áckou sádru do firemní nemocnice zanechavše tady Matěje napospas jeho otci a hromadě lékařů. Zapla jsem GPS a ta mě bezpečně dovedla z Motola do Střešovic. Přes kopec a doprava. Jsem ostuda silnic.

Ta blbka co vstává 4:50 pro většinu spolubydlících na patře. V tomhle jsem zpola nevinně, jelikož to vstal můj syn, který byl narozdíl ode mě do růžova a fakt si potřeboval popovídat.

Vonapředbíhá
jsem si vysloužila v čekárně na úrazovce, kde jsem uprosila sestru, aby mě vzali přednostně, jelikož můj chlapeček leží v Motole sám samotinkej bez maminky (mimochodem, ten byl tak spokojený, že mě má z krku!).

Zlodějka salátů na pokladně v jídelně, když jsem bez koruny v kapse zjistila, že miska zeleniny ne větší než má dlaň se za stravenky fakt pořídit nedá a musím sáhnout hluboko do svého účtu. Díkybohu slečna na pokladně se slitovala a spokojila se se slibem, že se vrátím s penězi.

Ale není všem dnům konec. Když začalo slunce zapadat za staveniště (nemyslím, že by kdy byla rekonstrukce dokončena. Za 15 let na to přijdou taky, srovnají to tu se zemí a začnou znova), vysloužila jsem si Vyjstefantastická od sestřičky na EEG, která se nestačila divit, jak bravurně zacházím s Matýskem i přes svůj momentální hendikep.

Máme za sebou EEG, EKG, sono srdce, polovinu EP (evokované potenciály - fakt nevím co to znamená a chůvu zrovna dělal J.), oční a odběry. Mates zdravý jak řepa. Já jsem je varovala, kapacity ....

2 komentáře:

  1. Teda Kocacko, já se picnu, my to všechno prošli před šesti lety. Já tam byla úpně, ale úplně v háji.

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Děkuji, Dančo, mám toho už plné zuby, snad nás zítra pustí. Ovšem Mudra s námi "chce pohovořit". Mám kopřivku, jen na to pomyslím. Doufám, že vy jste dopadli dobře. Dáša

    OdpovědětVymazat

A dál?

      V poslední době mi sdílení Matýskova dalšího osudu moc nejde. Není to proto, že by to byla slova a odstavce nacpaná slzami k prasknutí...