úterý 6. listopadu 2018

O trpělivosti a o pokoře

Zase mě dohnala ta sprostá slova. Trpělivost, pokora. Vydrž, počkej. Uklidni se. Taky se ti může, holka, stát, že to, co tak strašně moc chceš, vůbec nedostaneš. Tak pěkně seď na zadku, nikam nevolej, nepiš, neotravuj tím kamarádky, seď a čekej.

Prokristapána! To je něco pro mě.
JENŽE. Tentokrát jsem zjistila, že když ty hlasy v mé hlavě poslechnu (dělám si srandu. Ve své hlavě jsem osamocena a drtivou většinu času mlčím), dostanu lízátko.

Dozvěděla jsem se o velmi, velmi, opravdu strašně moc velmi alternativní léčbě epilepsie. Je tak hrozně moc alternativní, že když vám řeknu, o co se jedná, budu vás muset všechny tři, mí drazí čtenáři, postavit do řady a zastřelit. Nemluvě o tom, že byste mi stejně nevěřili, že objednávám z Brazílie sušené, drcené larvy bource morušového, krmené výhradně bílým cukrem. Můj soukromý Motolicin.

 JENŽE. Ono to není tak jednoduché. Sehnat v Brazílii někoho, kdo Motolicin umí vyrábět a rozesílat poštou do světa je maličko umění. Je to osoba velice vytížená, celé dny běhá po klientech, pacientech a milovnících sušeného bource a v noci suší, drtí a sype do lahviček. Nemá pomalu ani čas zvednout telefon. Čímž si nestěžuju, jen se vypisuju ze své obrovské radosti nad tím, že jsem na toho skvělého člověka kontakt dostala a zařadila se tak do dlouhé fronty čekajících na to, až mi zazvoní mobil.

Minulou středu jsem se po téměř třech týdnech a několika nadějných, slibujících emailech dočkala. Blbý je, že telefon byl v autě. Já ne. Zpátky do Brazílie už se mi dovolat nepovedlo.

A tak jsem si sedla na ruce a seděla. A čekala. A byla jsem strašně, hrozně moc trpělivá. A pokorná. Poněvadž, jak říká má dřívější zkušenost, když se já něco pokusím uspěchat, v devadesáti procentech případů se z toho vyklube průser. Jako onehdá, se slavnou ketogenní dietou. Dva roky jsem prosila a žadonila. Obepisovala jsem lékaře mnoha nemocnic, odborností i národností. Vyhazovala jsem do koše zamítavé odpovědi typu "Neděláme, Neumíme, Umíme, ale ne pro vaše dítě, běžte si do Motola, když to tam máte tak rádi." Máme to tam rádi, ale tam se s námi o dietě taky nechtěli bavit. Náročné, složité, hele, vemte si raději hrst nebo dvě antiepileptik, to máte jednodušší. Dobrou chuť. Nakonec jsem si dietu vyprosila, vyžádala a vybrečela, abych po půl roce trápení sebe i Matěje všechny pidikrabičky a pidinádobky hodila do popelnice a přiznala sobě a celému světu prohru.

Tentokrát to nedopustím. Tentokrát si počkám. Budu sedět na zadku, tiše jako pět peněz a čekat. Budu trpělivá a úplně neskutečně pokorná. Poněvadž když to za mnou přijde, bude to moje. Když ne, nikdy to nebylo určeno mně. Ani Máťovi. Nejspíš by mu to nepomohlo, podobně, jako dieta. Tentokrát už to neposeru.

Trpělivost přináší růže, nám donesla Motolicin. Ano, stal se zázrak a jednoho odpoledne u nás zazvonil pošťák, držíc v ruce úhledný balíček až z daleké Ameriky.
Mám to teď doma. Až v sobě seberu dost odvahy, začnu to používat. Protože když žijete s epilepsií tak dlouho, jako já a mí kluci, není úplně jednoduché se jí z hodiny na hodinu vzdát. Přestat rozdýchávat přidušeného syna. Přestat 24/7 hlídat, jestli nedostal záchvat. Přestat do něj cpát hromady léků. Není to sranda, vystoupit z tolik let zajetých kolejí. Není sranda uvěřit, že to všechno je možné....

6 komentářů:

  1. Strašně moc na vás myslím a hořím zvědavostí a držím palce a tak. Dál už se radši nebudu rozepisovat, abych taky něco nepo...a ;-). Olina s Vojtou

    OdpovědětVymazat
  2. Chjo... Bože, jako bych slyšela sama sebe před 15 lety. Kolik set tisíc jsem nastrkala různým Brazilcům, Rusům, ale i Čechům, kteří mi slibovali zázrak. Jak strašně jsem tomu chtěla věřit! Jak sem lhala sama sobě! (doprdele, vždyť mám vystudovanou medicínu na Karlově univerzitě, a k tomu dvě klinické atestace, a stejně jsem jim to sežrala!) Mně už tedy víra nejde, ale pokud by Vám to nepřišlo jako úplná hovadina, dejte prosím vědět. Pár tisíc ještě někde vyhrabu.

    OdpovědětVymazat
  3. Tak fajn. Zní to možná na první dobrou šíleně. Nicméně Google mi praví, že bourec morušový (silkworm) se opravdu používá v čínské medicíně na léčbu epilepsie. Pravda, míchají ho zjevně se spoustou dalších přísad, ale nějaký základ tam asi bude. Plus jsem našla pár patentů založených na bourcích - nemusí to znamenat nic, patentovat se dá všechno, ale není to asi taková totální šílenost, jak to vypadá. Držím vám tedy palec! Byť neúspěch vždy bolí, jsou to naše děti. Nedokážu to prostě vzdát :)Co když?

    OdpovědětVymazat
  4. Našla jsem třeba toto: file:///C:/Users/LULU/Downloads/molecules-22-01779%20(1).pdf
    Olina s Vojtou

    OdpovědětVymazat
  5. Myslím na vás všechny! Ať je hlavně Máťovi zase líp!!
    Cali

    OdpovědětVymazat
  6. Moc držíme všechny palce,at to Matýskovi pomůže,za pokus to stojí!Neměla bych klid, kdybych věděla,že něco možná pomůže a já to nevyzkoušela,moc vám fandíme a přejeme samé dobré zprávy.Jarka a Kubík

    OdpovědětVymazat

A dál?

      V poslední době mi sdílení Matýskova dalšího osudu moc nejde. Není to proto, že by to byla slova a odstavce nacpaná slzami k prasknutí...