neděle 8. ledna 2017

Kožené dětské lyže

Kupovat boty sobě je to nejmenší. Prostě v době, kdy žena žádné nepotřebuje, právě naopak, její část botníku přetéká obuvnickými výdobytky moderní doby, stačí projít kolem umně vyhotovené výlohy a nový kousek je na světě.

Horší případ nastává, pokud žena nové boty potřebuje. Jedná-li se o letní období, obchody jsou plné kozaček. Naopak v zimě nás kolikrát překvapí bohatá nabídka vietnamských žabek. V takovém případě nezbývá než pátrat, hledat a bloudit ulicemi měst, potažmo internetem, než to člověk vzdá a počká na výše zmíněnou příležitost číslo jedna.

Sháníme-li boty potomkům, končí veškerá legrace. Pro mě tedy ne, já to mám za zmírněných podmínek, ale co vím z doslechu, je kolikrát jednodušší navléknout dítěti na nohy igelitové tašky a počkat, až si samo začne stěžovat na zimu a vlhko.
U nás je to o to jednodušší, že děti boty nepoužívají. Na nohou je nosí, to ano, ale kupříkladu v Šimonkově případě se tyto nikdy nedotknou chodníku. Takže nemusím zkoušet, jestli se mu v nich dobře stojí, jestli ho netlačí paleček nebo nedře pata, stačí, když se po obutí a zavázání tkaniček spokojeně usměje.

A pak tu máme situaci nejzábavnější, totiž scénu, kdy si boty kupuje chlap. Aby to nebylo tak jednoduché, jedná se o muže, jehož nohy ukončují tabulku pánských velikostí, pak začínají dětské lyže. Je jasné, že chodit po obchodech pána přestane bavit hned po třetím krámu, kde o čísle 46 v životě neslyšeli.
Načež se uteče k internetu.
Po několika zkušenostech, kdy boty přišly, ovšem zdaleka nesplňovaly podmínku nadměrné délky, či jejich kvalita odpovídala práci malých čínských ručiček s papier-mâché, se muž už nedá nachytat. Návod na pestrých internetových stránkách nabádá, aby člověk obkreslil svou podešev na papír a obrys pak pečlivě změřil, aby nedošlo k případným omylům a chybám.

A tak jsem se jednoho lednového rána dívala na lásku svého života, kterak pokládá na zem v kuchyni bílý list o velikosti A4, na něj staví svou medvědí tlapku a poněkud rozpačitě kreslí čáru jeden a půl centimetru za hranu papíru, na čerstvě umytou plovoucí podlahu.
Co bylo dál, jestli změřil, či nezměřil už nevím, neboť následně jsem smíchy spadla ze židle a ve výhledu mi bránila noha stolu a slzy v očích.

5 komentářů:

  1. Míša z Plzně9. ledna 2017 v 10:45

    Ano to známe.

    OdpovědětVymazat
  2. ovesná vločka9. ledna 2017 v 22:33

    V dobách svého blaženého dětství jsem se smála svému strýci, že má nohu jako kánoi a do jeho jedné boty jsem bez problémů umístila obě své nohy. Za odměnu jsem si před rokem a půl vzala chlapce s nohou šestačtyřicítkou. Už se nesměju, protože sehnat v dané velikosti elegantní polobotky, které nezruinují rodinný rozpočet, je nemožné ;-)

    OdpovědětVymazat
  3. Mohu poradit. číslo 46 není zas tak velké, můj muž má 48, někdy i 49 a objevila jsem v Praze na Žižkově bezva obchod s nadměrnými velikostmi, jak pro muže tak pro ženy.Mají velký výběr a jsou moc ochotní. Mají i web, kde je vše popsáno. Takže doporučuju tam zajet  a jen vybírat. Mimochodem, nepřispívám, ale moc vás ráda čtu. Hezký rok 2017 přeji. B.

    OdpovědětVymazat
  4. S hledáním nadměrných bot sice problém nemám, ovšem manžel mě někdy dopaluje svými komentáři o tom, že prý mám botník nadměrné velikosti. Boty jsou pro mě útěchou, když se mi něco nedaří, tak si nějaké koupím nebo alespoň vybírám a zkouším.

    OdpovědětVymazat

Poslední

 7. prosince 2021 v 19 hodin a 50 minut narostla našemu Matýskovi křídla.