pátek 14. srpna 2015

Jak vypadá štěstí?

Jako malá, zlatá muška, přeci.

Někdy je velké, jako osmiletý kluk, který si po třech letech, z nichž dva ho sráží k zemi epilepsie, klekne na gauči a pokusí se postavit na nohy. Nejde to, má dnes dobře o půl metru víc než tehdy, ale snaží se. Pořád a vytrvale. A má ze sebe velkou radost. I když to znamená, že jeho matce přibude o deset šedivých vlasů víc pokaždé, kdy ho vidí padat na okraj pohovky a je přesvědčená, že tentokrát poletí až k zemi a bude to opravdu pořádná řacha.

A pak jsou případy, kdy má štěstí sotva metr a sedne si. Poprvé v životě sám a bez pomoci. A neupadne. Ani na záda, ani na stranu, naopak, narovná se, pustí se svýma drobnýma ručkama podlahy a rozhlédne se po místnosti. Otáčí hlavou a snaží se spojit to, co doteď viděl o devadesát stupňů jinde s tím, co mu nabízí vertikála. Nakonec zjistí, že se mu to líbí a začne se smát. Přímo chechtat. Řehtá se tak, až se skulí zpátky na zem, ale nevadí. Ví, že teď už to umí a může to udělat znovu kdykoliv se mu zachce. Teď už je svislá část světa dobyta.

Konečně to největší štěstí vypadá jako pár studánkově modrých kukadel a jmenuje se Oční kontakt. Dostala jsem jej já k Šimonkovým třetím narozeninám. Čekala jsem na něj dlouhých 1 095 dnů a zpětně můžu říct, stálo to za to. Podíval se na mě, naše pohledy se střetly až to zajiskřilo a zaklesly se do sebe. Poprvé v životě jsem věděla, že se nedívá na mou čepici, ofinu, náušnice, okno za mým temenem (neptejte se, opravdu se dokáže upřeně dívat skrz člověka), ale kouká mi do očí a VIDÍ mě v nich. Vydrželi jsme takhle jen několik vteřin, ale já si je všechny budu pamatovat do konce života. Nakonec se usmál, lehce pohodil hlavou, něco jako "tak zase příště, mami", a odplazil se k dárku.

Dobře, Šimonku, tak zase někdy. Budu tady a budu čekat.
Máma.

11 komentářů:

  1. Míša z Plzně14. srpna 2015 10:20

    Ano vyplatí se to.

    OdpovědětVymazat
  2. Dojaaak! Ani nedycham, aby to tak bylo a treba jeste lepe!

    OdpovědětVymazat
  3. Nejsou všechny dny jen všední,ale stávají se i zázraky.Přeji hodně zázračných dní a když nepřídou hned,vyplatí se počkat.

    OdpovědětVymazat
  4. Krása :) Myslím na vás!

    OdpovědětVymazat
  5. Máš prima kluky. Oni to dají. Určitě.

    OdpovědětVymazat
  6. Paráda! Tak ať se ten krásný okamžik opakuje co nejčastěji. =o)

    OdpovědětVymazat
  7. Ach! Tak ať vám to jiskří!

    OdpovědětVymazat
  8. Jen houšť a větší kapky! <3  Já se taky pochlubím, Anní dala poprvé celý školní rok! Chvála její asistentce! :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Ze srdce přeji další a další pokroky,je to ta nejlepší odměna !!!Jarka a Kubík

    OdpovědětVymazat
  10. Krásné, krásné! Mám chuť napsat něco moudrého o okamžicích, pro které stojí za to žít, mám chuť si nějak racionálně zdůvodnit, proč je tento článek tak nádherný, ale ty slzy, které mě zaštípaly v očích, jakož to důvod mého zvolání v púvodu komentáře plně postačí.:-)))

    OdpovědětVymazat

A dál?

      V poslední době mi sdílení Matýskova dalšího osudu moc nejde. Není to proto, že by to byla slova a odstavce nacpaná slzami k prasknutí...