úterý 24. března 2015

Oslavný

Tento článek nejspíš nebude mít ani hlavu, ani patu (tedy nebude mezi mnoha dalšími výjimkou), přesto jej dostat z hlavy musím. Nemluvě o tom, že tu sobotu OPRAVDU bylo co slavit.

Možná se na ten den dobře vyspal.
Možná se dobře najedl.
Možná snědl dost cukru.
Možná toho cukru bylo dost málo.
Možná si tělo konečně uvědomilo, že už měsíc nedostalo ani gram lepku.
Možná dostal léky v pravou chvíli.
Možná dostal léky ve správném (rozuměj jiném než obvykle) pořadí.
Možná konečně dostal správnou dávku léků (stále ještě ladíme).
Možná jsem se na něj to ráno dost doširoka usmála.
Možná mu J. konečně oblékl ponožky obrázkem ven.
Možná se na něj usmál Šimon.
Možná bylo v bytě správně teplo.
Možná jsme měli doma dost chladno.
Možná to bylo tím, že jsme mu v pokoji větrali přesně půl noci.
Možná....

V tu sobotu, totiž Matýsek po dlouhých deseti měsících plus mínus týden, kdy se kácel epileptickými záchvaty pětkrát až desetkrát denně (evidentně dle výše zmíněného. vzorec prostě stále neznáme),

NEDOSTAL ANI JEDEN ZÁCHVAT!


Dnes už to zase není pravda, chlapeček pokračuje v zaběhnutém režimu. Bohužel. Ale ten den jsem ve všech kalendářích, co jich doma máme, zabarvila červenou fixkou a patřičně ovykřičníkovala.
Ten den byl první vlaštovka, která i s pověstným jarem, přinesla naději, že jednoho dne tady bude článek s čísly v opačném poměru. Jednou sem snad napíšu, že dnes je to deset měsíců, co nám Máťa neomdlel.

8 komentářů:

  1. Aj malé výsledky sú výsledky. Z vedeckého hladiska sa dej nemožný zmenil na dej možný. Gratulujem.

    OdpovědětVymazat
  2. Vůbec nechápu, že to nebylo ve zprávách!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Soustřeď se na tento den. Kopíruj ho ve své mysli. Přijde další. Třeba za nějakou dobu, ale přijde. A pak další a další... Moc držím palce, Renata

    OdpovědětVymazat
  4. Moc vám přeju, ať to sem jednou můžete napsat :-))

    OdpovědětVymazat
  5. Určitě se dočkáte-věř.

    OdpovědětVymazat
  6. Paráda! Jak říkáme u nás doma: "Radost moc!" :)

    OdpovědětVymazat
  7. děkujeme, věříme a čekáme :)

    OdpovědětVymazat

A dál?

      V poslední době mi sdílení Matýskova dalšího osudu moc nejde. Není to proto, že by to byla slova a odstavce nacpaná slzami k prasknutí...