čtvrtek 21. srpna 2014

Prostě ne.

Vstoupili jsme do nádherného jihočeského města zvaného Český Krumlov. Krása, kam se jeden podívá. Malebná zákoutí, historické mosty přes Vltavu, v tomto období zvanou vodácká dálnice (dělá čest svému jménu. U každé šlajsny fronta jako u pokladen v Tescu), architektonické skvosty a samozřejmě Zámek. Prošli jsme městem tam a zase zpátky, na sever a na jih, nahoru i dolů, křížem krážem nevyjímaje. Kochali jsme se, sráželi se s turisty a několikrát poobědvali v několika více či méně kvalitních restauracích.

Jelikož jsme návštěvou tohoto skvostu české historie zakončovali naše malé prázdniny, rozhodli jsme, že je potřeba nakoupit suvenýry. A jak řekli, tak udělali. Nešetřili jsme se. Poctivě jsme vybrali krámek s nejkrásnějšími šátky, nejzábavnějšími hračkami a největšími kýči pro Prdlou Prvomatku, jež se, jak o ní známo, v tomto směru nijak nežinýruje. Tentokrát, nevím, co ji to popadlo, se zamilovala do vitríny.

To bylo totiž tak. Vstoupili jsme do malého, útulného obchůdku, rozhlédli se, J. jsem zanechala u pivních pohárů s větší, či menší pití znemožňující plastikou zámku nebo dokonce celého historického centra, a s instinktem sobě vrozeným, vrhla jsem se k prosklené skříňce na samém konci místnosti. Matrjošky. Znáte? Má generace určite ano, zjeví-li se zde čirou náhodou někdo mladší, pak vězte, že Matrjoška (bábka, jak ji měla paní majitelka vedenou v počítači) je dřevěná panenka ruského původu, v pase rozebratelná, tak, aby člověk zjistil, že uvnitř je stejná, jen menší. Když rozebere i tu, najde ještě jednu a pak ještě a ještě až do zblbnutí nebo k momentu, kdy už se řezbáři nechtělo s tak malou věcičkou dělat a vzdal se.
Matrjoška je krásně malovaná, pestrá a v drtivé většině případů velice květovaná. Hýří barvami i úsměvy. Cizincům je vydávána jako symbol naší historie, my Češi, si ji kupujeme z nostalgie. V dobách existence (a tvrdé vlády, co si budeme nalhávat) Sovětského svazu ji měli doma všichni. Tím myslím všichni, kromě nás. Měla jsem matrjošku za něco příšerně drahého, vzácného a nedostupného, žila jsem jako dítě v dojmu, že tuto ozdobu skleníků mají doma jen ti bohatí a šťastní. Netušila jsem tehdy, že táta s mámou mají, narozdíl ode mne, vkus.
Jenže teď jsem dospělá a můžu si náš malý byt naplnit kýčem od podlahy po strop, aniž by mi kdokoli cokoli vytknul. Kluci se nepočítají, ti malí mluvit neumí a ten velký mě má příliš rád na to, aby mi tuhle úchylku kazil.
Jsem si myslela.
Až doteď.
Stála jsem u vitríny, koukala na tu jedinou krásnou (černo-červená kombinace s kopretinami. URČITĚ ji pamatujete) a volnou rukou lovila v kabelce patřičnou sumu. Když tu se za mnou ozvalo rázné NE. Zprvu jsem se to rozhodla ignorovat, jako že se mi to určitě zdálo, když mě ale NE vzalo za ruku a táhlo pryč, dostala jsem strach, že mi opravdu bábku nedovolí.
"A to jako prooOOooč?" protáhla jsem.
"Proto. Tohle doma mít nechci a nebudu." odseklo NE.
"Ale já ji chci. Já ji doma někam skovám, aby ti nebyla na očích, ano?" žadonila jsem.
Nechci, aby to vypadalo, že láska mého života je nějaký usurpátor, ale ve výzdobě našeho malého 3kk má každý právo veta, pokud ho nezneužívá. Toto bylo úplně první J. veto. Prošel dokonce i květináč s maceškami.
J. se na mě zamračil, ale zahlédla jsem to roztomilé cukání v koutku, které říkalo "rychle si tu kravinu kup, dokud to považuju za vtip".
"Mladá paní!" volala jsem na majitelku obchodu přes celou prodejnu "honem mi pojďte vyndat matrjošku z vitríny, ale tak, aby to neviděl můj muž, prosím!" čímž jsem rozesmála jeden český pár a dvě slovenské studentky.
Nadšeně jsem odnesla panenku i s ostatními suvenýry k pokladně a jali jsme se plnit tašky. Šátek, puzzle, vyřezávaná dřevěná housenka, počítadlo, magnet na lednici, blbosti, ondíky a udělátka. Když jsme zaplatili, poděkovali a dali se na odchod, všimla jsem si, že na pultu zůstal jeden balíček ležet. "Miláčku, ještě jsi tu nechal jeden..." nedokončila jsem větu, protože J. potutelné "nenechal" mi ozřejmilo situaci. "já ti ji neponesu." a vyšuměl z obchodu.
Budiž mu ke cti, že když jsem ji zapomněla v restauraci na židli, na zábradlí mostu a na střeše auta, vždy na mě houkl, v jednom případě mi balíček dokonce podal. Asi to s tím nechci a nebudu nebude tak horké.

Jsem jediná, komu se stýská po dětství? Nikomu nechybí modré tepláky, jarmilky a sifonové bombičky? Každému může ta krásná, bezstarostná léta připomenout něco jiného. Někomu točená zmrzlina, jinému Nivea, nám, kterým nezůstaly ani zbytky dobrého vkusu, matrjoška. Mám ji doma, na polici, J. kolem ní skřípe zubama a já s ní bavím děti. Ještě tady holka udělá službu. A trvám na tom, že je krásná.

20 komentářů:

  1. Hlavne je nerozbytna a aj to sa moc ceni. teda aspon u nas.

    OdpovědětVymazat
  2. Míša z Plzně21. srpna 2014 12:13

    Já jsem matrojšku jako dítě také měla.

    OdpovědětVymazat
  3. Já jí neměla... a pořád jí chci...

    OdpovědětVymazat
  4. Ještě dneska cítím jak mi "voněla" :-)

    OdpovědětVymazat
  5. U nás doma matrjoška nebyla a ani dnes po ní netoužím, ale tu nepřekonatelnou touhu mít něco, co jsem vždy chtěla a teď je to na dosah, úplně chápu. =o)

    OdpovědětVymazat
  6. Máte pravdu, PP, teď si vzpomínám, že jsem Matrjošku záviděla sousedům. Vystihla jste to, každému připomene dětství něco jiného. Já jsem jako malá toužila po kačence v plastové kouli... Abych ji vzápětí roztřískla při kutálení na silničce u paneláku... Koupila jsem ji ale po dvaceti letech i svým holkám, a dlooooooouho jsem si s ní otáčela... :-). Ještě že tak, nevydržela o mnoho déle než ta první!! Třetí už netřeba, bažení ukojeno.

    OdpovědětVymazat
  7. [6]: Joooo! Tu kačenku v plastové kouli jsem měla taky. Byla super! =o))

    OdpovědětVymazat
  8. No vy mi dáváte, dámy.... Hadrová panenka! (měla :)) Těžítko! Kačenka! (taktéž u nás dvě zesnulé)  

    OdpovědětVymazat
  9. Dobrý večer, nedávna jsem byla na burze harampádi u Čáslavi a tam všechny hračky mého "mládí" prodávali jako starožitnosti (jsem ročník 1980, takže jako starožitnosti si jeste nepripadam ;) ) - červenou eskymačku, kočárek Liberta, štěkacího pejska s vodítkem... Ale matrjosku jsem měla taky, budiž ji země lehká... Tak nerozbitná zase nebyla

    OdpovědětVymazat
  10. To jsem ráda, že nejsem "prdlá" sama :-) Zatímco kamarádky dostávaly od svých manželů pod stromeček mobily a šperky, mně můj muž dal nejkrásnější dárek - mončičáka, takového toho hnědého, co býval dříve jen v Tuzexu! Fakt jsem brečela. Bude mi čtyřicet...

    OdpovědětVymazat
  11. Segway Verona offers tours that make sure you will enjoy a fun and immerse experience of our beloved city. We combine Segway, our innovative way of transportation, with tours in the historical city centre. Through our explorations of 1 or 2 hours, we will bring you to the most breathtaking spots, so that, if you do not stay long in Verona, we make sure that you see all of the unmissable sights!

    OdpovědětVymazat
  12. Segway Verona offers tours that make sure you will enjoy a fun and immerse experience of our beloved city. We combine Segway, our innovative way of transportation, with tours in the historical city centre. Through our explorations of 1 or 2 hours, we will bring you to the most breathtaking spots, so that, if you do not stay long in Verona, we make sure that you see all of the unmissable sights!

    OdpovědětVymazat
  13. My friend and I went camping the other day. It was a horrific experience, as he wouldn't let me sleep all night. He kept talking about random stuff and complained about his anxiety. I totally told him to <a href=http://www.goblinclub.com/profile/6363693/ghwlouise91.html>link</a> and deal with it.

    OdpovědětVymazat
  14. Thesis Writing Service - EssayErudite.com

    OdpovědětVymazat
  15. https://www.kiwibox.com/VanessaCatherin/blog/

    OdpovědětVymazat
  16. http://atv-games.com/profile/joellawrens

    OdpovědětVymazat
  17. My friend and I went camping the other day. It was a horrible experience, as he wouldn't let me sleep all night. He kept talking about random stuff and whined about his sleeplessness. I totally told him to <a href=http://freegameshd.com/index.php?task=profile&id=198981>interaction</a> and deal with it.

    OdpovědětVymazat
  18. My friend and I went camping the other day. It was a horrific experience, as he wouldn't let me sleep all night. He kept talking about random stories and cried about his insomnia. I totally told him to <a href=https://www.plurk.com/p/mh69rf>source</a> and deal with it.

    OdpovědětVymazat

A dál?

      V poslední době mi sdílení Matýskova dalšího osudu moc nejde. Není to proto, že by to byla slova a odstavce nacpaná slzami k prasknutí...