úterý 26. srpna 2014

Kdo?!

... za mě ráno vstane?
Tak kdo?
Nehlaste se všichni.

Včera velmi, velmi, velmi brzy ráno.... ne. To chce ještě jedno velmi. Nic není dost dobré pro 04:50. Jsem vstala, rozšlápla budíka a odjela do práce. Kde jsem strávila následujících dvacetčtyři hodin pilná jako včelička.

Dnes velmi, velmi.... to už tu bylo. Prostě dneska v pět ráno jsem rozšlápla telefon a vydala se na cestu domů. Kde jsem sbalila Matýska, Šimůnka, kufřík a "krmískovou tašku" (neptejte se. Vymyslela to má milovaná tchyně a je to taška obsahující samé dobré věci, koblihy nevyjímaje) a odstěhovala se do Motolské nemocnice, aby tam už konečně jednou himllaudón krucifix zjistili, co se to klukům děje. Před několika lety jsem přesně z tohoto důvodu blog zakládala. Diagnostický pobyt. Letos jej máme zpestřený tím, že se tam nacházíme střídavě všichni, pěkně komplet, celá rodinka.

Dnešek byl náročný. Byl hektický. Za dnešní den by se nemusel stydět Cirkus Berousek. Příjem, anamnéza, diagnóza prognóza, plánování vyšetření, konzultace s odborníky, nemocniční strava. V osm večer jsem poloseděla pololežela v křesle, vyfouklá jako pomocný měch kovářského učně /J./. Neměla jsem tušení kde jsem, proč tam jsem ani kdy jsem. Matýsek výskal v posteli, Šimonek usedavě plakal v kočárku. Činil tak nadšeně a ochotně již osm hodin, takže mě neuváděl do žádného velkého stresu, ale začínalo to být malounko nepříjemné.

Ve 22:28 se nás noční sestře zželelo (musím ji nechat nominovat na cenu Michala Velíška, až přijde čas), vytrhla mi řvoucí mimino z náruče a vyhodila nás z nemocnice. Jak vidno, dobří lidé ještě nevymřeli. Na dveře klepe půlnoc, já jsem konečně usedla na své líné pozadí a plácám si játro na internetu.

Ráno velmi, velmi, velmi atd. atd. Prostě ráno vstávám před pátou a odjíždím na druhou stranu republiky. Jsem strašně, hrozně moc zvědavá, jak to provedu. Máte-li někdo zájem mne nahradit, zaklepte u našich dveří nejpozději 05:40. Odměnou budiž vám příjemný pocit z dobře vykonané práce.

Děkuji.
Vaše Prdlá Prvomatka (momentáně na pokraji zhroucení, jak vidno)

Žádné komentáře:

Okomentovat

A dál?

      V poslední době mi sdílení Matýskova dalšího osudu moc nejde. Není to proto, že by to byla slova a odstavce nacpaná slzami k prasknutí...