čtvrtek 15. května 2014

Už vím

Už jsem si vzpomněla.
Nemám být nač hrdá, poněvadž žárovka se rozsvítila až v okamžiku, kdy k oné události došlo.
Takže tu máme dva závěry:
1) Prdlá prvomatka je totálně prdlá
2) Počet čitatelů jejích psychopatologických výlevů dosáhl svého maxima.

Napsala jsem článek na téma 30.4.2014. Netrklo mě.
Týden jsem přemýšlela, co se, k sakru, mělo 30.4.2014 stát.
V duchu jsem se omlouvala všem pozvaným hostům, všem, ke komu jsme měli potencionálně jít na návštěvu. Nepřišla jsem na to.
Ani po dotazech čtenářů.

Až dnes.
Jako správná bloggerka-závislačka z času na čas zkontroluji množství čtenářů. Potažmo počet přístupů na blog. Až dnes na mě zasvítila věta: "Od 30.4.2013 blog navštívilo xx xxx čtenářů".
Až dnes.

Takže znovu a lépe:
Dne 30.4.2013 jsem dospěla k závěru, že je čas, nastavit si jako začínající autorce zrcadlo a změřit počet návštěvníků svého blogu. Zaregistrovala jsem se na Toplistu a stala se závislou na číslech. Na denním přídělu, měsíčním vzestupu, roční bilanci. Předpokládám, že většina bloggerů ujíždí tímto způspbem. Čte to někdo? Zajímají někoho výplody mé choré mysli? Stojí za to, věnovat svůj vzácný čas internetu a svěřit mu, co trápí mou černou duši?

A 30.4.2014 jsem dosáhla Nirvány. Dozvěděla jsem se, co je smyslem života.
70 000.
Plus mínus čtenář.
Tolik lidí navštívilo za jeden rok mé stránky, náhlédlo a odešlo nebo se rozhodlo nějakou dobu zůstat s tím, že "třeba se jí rozsvítí a její texty začnou dávat smysl.".
Nezačnou, nebojte se.
Pořád prdlá, pořád praštěná a pořád vytržená od reality.
Přesto si myslím, že 70 000 za rok je slušné číslo. Znamená to, že denně sem přijde téměř 200 lidí. To číslo samo o sobě nevypadá nijak pompézně, ale představte si 200 lidí u vás v kulturáku. Slušný, ne? Skoro plno, v Horní-Dolní se dokonce stojí venku na chodníku.
Za mě dobrý.

Děkuji.
Děkuji všem přispěvatelům (každý blogger uvítá pozitivní komentář a zvedne se mu žaludek nad kritikou)
Děkuji všem čtenářům (i když nenapíšete, že jsou to plané žvásty choré prvomatky, systém vaši návštěvu zaznamená a já se jí lačně dočtu)
Děkuji všem, kdo mě svou přítomností drží nad hladinou a nenechá utonout v moři zoufalství.
Poněvadž můj život se nevyvíjí úplně tím správným směrem a já hrozně moc potřebuju svědky, abych byla zproštěna viny, až jednou zasebevraždím tenhle blog, sebe nebo své interego.
Děkuji, že jste a že čtete.

Prdlá Prvomatka

15 komentářů:

  1. Tak vystupujem so svojej anonymity - "ujíždím" na Vašich príspevkoch skoro s pravidelnou intenzitou návratu - Váš spôsob písania ma baví tak isto ako Váš pohľad sa svet riešenie problémov v živote - a číslo 70.000 je naozaj slušný výkon za rok - tak Vám prajem veľa úspechov v živote a teším sa na ďalšie Vaše príspevky Miriam z Prešova

    OdpovědětVymazat
  2. Ivča Švadlenková15. května 2014 13:40

    Já jsem vděčná za každý Vás článek. Přečetla jsem Váš blog až k začátku. Je to opravdu "silné" čtení. Slzy, smích, zamyšlení, vše se zde najde. A ten styl. Prostě úžasný. Raduji se z každného nového článku (číhám, číhám :-)). Držte se a pište, cokoliv! Myslím, že nic není dost "prdlé" ;-).

    OdpovědětVymazat
  3. Mně to také nedá, abych něco nenapsala. Začala jsem číst váš blog a taky jsem se musela pročíst až k začátku. A přiznám se, že mi to moc pomohlo se ve svém životě trochu zklidnit, trochu víc se zamýšlet nad tím, že to co mám, není úplně samozřejmé. Přestala jsem spoustu malicherností řešit a vůbec je mi tak nějak líp. Prosím pište, stěžujte si, nadávejte....My vás prostě potřebujeme.

    OdpovědětVymazat
  4. :-) taky záda nakouknu,Váš styl je můj šálek čaje. A moc držím palčáky, ať se na vás sluníčko směje víc a víc. Slz už bylo určitě víc než dost!

    OdpovědětVymazat
  5. Za sebe můžu říct, dvojmatko, že děkuji já. Tak vtipný články! Jako fakt hustý. Někdy, když mam splín, jsi mě fakt rozesmála nebo dojala nebo prostě NĚCO. Nepíšeš tak, že to udělá bžm a kudy to přišlo, tudy to odejde. Každej článeček si pamatuju, něco ve mně vyvolal... Jsi hodně nadanej tvor a já Ti děkuju za to, že píšeš a že jsi taková praštěná jako třá já :-))) a prostě tak, no. Hele, fakt dobrý. :-) Díky!

    OdpovědětVymazat
  6. Jsem jedna ze 70 tisíc a už to tak zůstane!

    OdpovědětVymazat
  7. Patřím mezi pravidelné, ale téměř nekomentující čtenáře, protože mnohdy nevím, co říct, aby to nebylo nějaké laciné klišé, i když by to bylo vyřčeno upřímně.

    OdpovědětVymazat
  8. Jednou před už ani nevím jak dlouhou dobou jsem nakoukla do kulturáčku, co že se v něm dějí za akce a od té doby nevynechám jedinou. Kdyby to šlo, zarezervuji si lístky předem.:-)

    OdpovědětVymazat
  9. I já jsem moc ráda, že patřím k těm 70 000. Vaše články mají sílu, moc mě baví, i když jsou vážnějšího rázu. To si pak člověk uvědomí spoustu věcí... Držte se a mějte se krásně! S.

    OdpovědětVymazat
  10. [6]: dtto  :)

    OdpovědětVymazat
  11. Já váš blog zbožňuju, těším se na každý nový článek. Máte úžasný styl psaní a všednodenní zážitky dokážete popsat s vtipem a nadhledem. Naposledy jsem učúrávala smíchy u luxu:-)

    OdpovědětVymazat
  12. paní Weaslyová20. května 2014 0:46

    To je na bloggování divné, že my Tě známe tak důvěrně, že se tu vedou spory o správnou příchuť latté, a Ty stojíš jako před zaprášenou sametovou oponou a koukáš do těch ukrutně silných světel na pódiu, takže nám nevidíš do tváří. Kdyby to šlo, má milá, vylezeme mnozí za Tebou na to jeviště a budeme Ti plácat po zádech a budeme chtít s Tebou kamarádit. Protože jsme prošli nebo procházíme něčím podobným, nebo naopak proto, že je to pro nás neznámý vesmír, každopádně se nám Tvůj pohled na svět zdá nějak podstatný. No a protože to nejde, mačkáme se v tom kulturáku a záleží nám na tom, jak se Ti vede.

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuju. Mockrát děkuju za vaše nádherné komntáře, strašně moc zahřejou a potěší. Je opravdu moc pěkné vědět, že se sem někdo rád vrací.

    OdpovědětVymazat
  14. Jsi skvělá-nejlepší.

    OdpovědětVymazat

A dál?

      V poslední době mi sdílení Matýskova dalšího osudu moc nejde. Není to proto, že by to byla slova a odstavce nacpaná slzami k prasknutí...