úterý 3. září 2013

Ponožková rapsodie

Máme pračku automatku, standartní typ. Namáčí, předpírá, pere, máchá, odstřeďuje, prý i napařuje, což je funkce, kterou jsem neočekávala a nemám představu, k čemu by mi to mohlo být. Každopádně není princezna nic nového pod sluncem, takže žere i ponožky. Na tom by nebylo nic divného, pokud by tímto svým zlozvykem nenakazila šuplík s dětským prádlem.

Není tomu tak dávno, kdy Matymu sežrala modrou ponožku. Po vyprání jsem vytáhla jen levou, pravá byla odejita nejspíš se špinavou vodou. Jak se propasírovala filtrem, to nechávám na ní, člověk si musí některá tajemna přírody uchovat. Fusekli jsem pověsila, usušila, složila a vložila do zásuvky. Letmo jsem se prohrabala ostatními kusy, zda se příhoda náhodou neopakuje, nic jsem ale nenašla. Za pár dnů jsem zažila matný pocit dejá vu. Z pračky na mě vykoukla jedna modrá ponožka. Hurá! Mám pár! zaradovala jsem se. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem po procesu věšení, sušení a skládání našla zásuvku modroponožekprostou. Prohlásila jsem se za sklerotika a doufala, že příští várka praní vyplivne už konečně tu správnou.

Po několika dnech jsem dětem třídila oblečení na malé/velké, zimní/letní, děditelné/jen pro domácí potřebu - nevycházet v tom z domu. A co myslíte, že jsem našla na dně krabice? Potvora jedna! Půjdeš pěkně k ségře, tam, kam patříš! Ovšem po zevrubném prohledání zásuvky jsem zjistila, že buď jsem se definitivně zbláznila (ta pravděpodobnější varianta) nebo má Matýsek kouzelné ponožoky samochodky. Fusekle nikde. Stála jsem u té komody dobře deset minut a usilovně přemýšlela, jestli jsem tu modrou ponožku někde v bytě neviděla. Fakt, že sama vylezla ven a odkráčela k lednici pro něco k snědku jsem pominula s tím, že jednak možné je všechno, druhak za to vždycky můžou trpaslíci a za třetí, okolo dětí se nás střídá několik, tudíž tajemné cestování modré ponožky mohl záměrně či omylem způsobit kdokoli, kdo má co dělat s chlapeckýma bosýma nohama.

Ponožka se nakonec našla na tom nejnepravděpodobnějším místě - v koši na prádlo, což je momentálně podružné. Důležitý je fakt, že jak jsem tak rozmýšlela, kam se mohla podít, ucítila jsem v mozku opět silný závan dejá vu. Ne, že bych po sežraných ponožkách pátrala tak často, s hladovou pračkou jsem se dávno smířila, ale ta scéna mi připomněla něco z dětství. Provedu vás svým myšlenkovým pochodem: "Sakra, kde ta ponožka je? Já myslela, že tady, vždyť jsem ji tu před nedávnem viděla. Nebo to nebylo tady? Tak kde jsem ji mohla potkat? Kde já ten obrázek už viděla....?" A byla jsem doma. Pexeso.

Srovnat péči o domácnost s hrou pro děti od tří let, může jen člověk opravdu mdlého rozumu. Na druhé straně, pokud platí, že kdo si hraje, nezlobí, jsem ta nejhodnější holčička na světě.

9 komentářů:

  1. v dětském šuplíku u nás se nacházejí čtyři modré ponožky. nedá se z nich vytvořit pár ani jeden. vyměníme ?

    OdpovědětVymazat
  2. ano naše pračka také žere ponožky.

    OdpovědětVymazat
  3. Jé, to mě pobavilo. Vzhledem k tomu, že jsme devítičlenná rodina (já a osm chlapů různého věku), tak už tyhle situace řešíme s nadhledem. Ponožek je vždy plná pračka, pak má někdo službu na jejich roztřídění (hraje se ponožkové pexeso) a vedle je sáček s "kamarádkama", které tam čekají, až se jejich zatoulaná soudružka objeví. Někdy i po několika týdnech dovolené pod postelí. To je pak radost ze shledání! Hodně jsme si usnadnili práci nákupem stejných ponožek, takže se i dlouhodobě chybějící či vyřazená nahradí jinou opuštěnou. Ale legrace s příchutí tajemna je to vždycky.

    OdpovědětVymazat
  4. Stejně jako u rozinky, i u nás máme místo pro liché ponožky, říkáme mu Sirotčí šuple, jeho obyvatelkám pak Sirotci. Naše malá se s tím tak ztotožnila že se hádala s paní učitelkou, že sirotek není dítě ale ponožka!

    OdpovědětVymazat
  5. Člověk by řekl, že si matka se dvěma dětmi z nichž jedno je navíc handicapovaný, která se krom nich musí starat i o celou domácnost a kdo ví o co všechno ještě, nebude mít čas hrát... a ona si při tom hraje celkem pravidelně.:-D

    OdpovědětVymazat
  6. Koukám, že jsem na tom hůř, než jsem myslela. Ponožky nepáruju, když nějaké potřebuju, (což je asi tak 90x do roka) prostě dvě podobné vezmu. Občas i stejné, když se poštěstí. :-D Okolí si zvyklo. A muž má všechny stejné, ten prej nebude chodit jako exot... Pravda, já nenosím ponožky ke kraťasům...

    OdpovědětVymazat
  7. Ty ještě neznáš Lichožrouty? Doporučuji přečíst :-)

    OdpovědětVymazat
  8. :) přesně tak, liché ponožky schraňovat, jejich drahá polovička se nakonec objeví. A taky kupuju více párů stejné barvy, aby bylo co párovat.

    OdpovědětVymazat
  9. Doporucuji koupit parovace ponozek. Uz pri hazeni do kose se spinou je sepneme k sobe parovacem a je po problemu, jeste nam nikam nezdrhly :)

    OdpovědětVymazat

A dál?

      V poslední době mi sdílení Matýskova dalšího osudu moc nejde. Není to proto, že by to byla slova a odstavce nacpaná slzami k prasknutí...