pondělí 13. května 2013

Záhada

Uprostřed naší předsíně válí se papírek. Tři dny. Ničí není, nikdo ho tam nedal, nikomu nevypadl z kapsy. Prostě tam tak leží a vegetuje. Sem tam do něj někdo kopne a on se posune o dvacet čísel jinam, ale zdá se, že zvednout z podlahy se nemíní. Abych situaci uvedla na pravou míru - my nejsme bordeláři. Pod tím lístkem je perfektně vytřená podlaha, ze které by se dalo jíst. Jenže pak přišel ten kousek papíru, který nikomu nepatří (Matěje jsem se ptala dvakrát. Říkal, že dydydý, takže počítám, že jemu nechybí) a má radost z čerstvě umytých dlaždiček vzala za své.

Blbý je, že když se neví čí je, není dobrovolník, který by ho zvednul a odnesl do koše. Do tříděného odpadu, podotýkám, my fakt nejme čuňata. Ona totiž po několika hodinách, začala u nás válka pohlaví a soutěž o největší lenoru. Stalo se otázkou cti a hrdosti, kdo ohne hřbet a udělá v té chodbě pořádek. Já to každopádně nebudu. Nevím proč se takováto činnost očekává automaticky u ženy. Já tu podlahu v době před papírkem vysála a vytřela, aby byla hezká, lesklá a voňavá a ne, aby si na ni ostatní členové domácnosti vysypávali kapsy a baťůžky.

Aby to nevypadalo, že svaluju vinu na lásku mého života, ten v tom taky nejede. Důkazem je tento rozhovor při jeho odchodu z domu:
já: "hele, nějakej lísteček!"
J. "hm, můj není."
já: "můj taky ne, tak čí?"
J. "nevím. Čau."
bouchnutí dveří.

Zatím tedy roste naše zvědavost. Spíš asi jen moje, J. je ve své výšce 1,86m nad podlahu povznesen a je mu úplně šumák, jestli se na ní válí starý nákupní seznam nebo vítězný los. Já uvažuju, co kdo z nás mohl vytratit. Jestli je to stará účtenka a od čeho, vizitka, možná milostný vzkaz?! Ale to by ho snad sebral a nenechal mi ho na očích. Ledaže.... poté, co byl prozrazen, dělá mrtvého brouka. To je taky teorie. Nezvednu ho. Já ne. Ani kdybych měla puknout zvědavostí.

Ještě mě napadá teorie o zloději, který se velmi nenápadně (žádné poškození zámku ani dveří) vloupal do našeho bytu, zjistil, že není co ukrást a cestou ven vytrousil inkriminovaný předmět doličný. Ale to už je opravdu trošku přitažené za vlasy.

...

Nějak mi v tomto článku chyběla pointa a tak jsem ho nechala několik dní rozepsaný. Mezitím papírek zmizel. Já ho neuklidila, otec mých dětí prý také ne, podezřívám Matěje nebo Šimona. Každopádně se místo něj v opačném koutě předsíně objevila lžíce na boty. Leží tam, daleko od místa určeného k obouvání, nikdo ji tam nedal a zdá se, že sama k botníku nedojde. Jsem zvědavá, jestli se uklidí stejně tajemně jako záhadný papírek.

9 komentářů:

  1. bože mám pocit jako bych byla u nás doma.:-D

    OdpovědětVymazat
  2. To je jasný, to dělaj domácí rarášci, když se nuděj. Letos se jich obzvlášť urodilo...

    OdpovědětVymazat
  3. Zase krásný článek.

    OdpovědětVymazat
  4. No. To jsou ty předměty! To jsou přesně ony! Gr. :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Mě ta pointa normálně naštvala. Já totiž úplně vidím, jak já se plížím po břiše chodbou a potají - v této poloze - zkoumám onen papírek, protože zvědavostí nespím, ale ohnout se pro něj mě nedonutí nic. A vy ho takhle trestuhodně necháte zmizet!

    OdpovědětVymazat
  6. Lenka a 3 kluci .-)15. května 2013 23:23

    U nás se v předsíni jednou objevila pánská aktovka. Taky se k ní nikdo nehlásil. Za týden zase zmizela. Byla kolegy mého táty. Do dneška nepochopím, jak si jeden z nich nepamatoval, že ji odnesl až domů, i když nebyla jeho a druhý, že přišel domů bez ní.

    OdpovědětVymazat
  7. To je dobrý,máš pořád o čem přemýšlet.Kdo,kdy,jak a proč,že by mimozemšťan nebo duch.Hezky jsi to napsala.

    OdpovědětVymazat

A dál?

      V poslední době mi sdílení Matýskova dalšího osudu moc nejde. Není to proto, že by to byla slova a odstavce nacpaná slzami k prasknutí...