úterý 20. prosince 2011

Rozhovor

Zde předkládám úryvek rozhovoru z občasníku Úspěšná žena (č.XXXVIII prosinec 2011), aby byly informace z období osiření od kluků úplné, pravdivé a hlavně z první ruky. Aby mě nikdo nemohl podezřívat, že jsem si to vymyslela.

Redakce našeho časopisu Úspěšná žena se dozvěděla, že se z vás stal nedávno slaměný vdovec s jedním závazkem na téměř dva týdny, pane J. Je to pravda?
Ano.

Když jste zjistil, že žena odjede na tak dlouhou dobu, podporoval jste ji v jejím rozhodnutí?
Ano. Vlastně jsem byl rád, že od ní bude chvíli pokoj a já budu moct jíst guláš přímo z hrnce, aniž by k tomu měl někdo poznámky.

Guláš? Znamená to, že jste v onom období sám vařil?
Samozřejmě. Musel jsem, abychom se synem nepošli hlady. Manželka sice namrazila asi 25litrů různých omáček, ale bohužel musím konstatovat, že ve stresu nevaří moc dobře, což den před odletem byla, a tak jsme se raději mrazáku vyhýbali a vařili si sami.

Co třeba?
To, co máme oba rádi. Vepřový guláš s těstovinami, hovězí guláš s těstovinami, kuřecí guláš s těstovinami, prostě jsme jedli pestrou a chutnou stravu.

A co jiné domácí práce? Praní, žehlení....?
Tak samozřejmě. Ani má zásuvka s ponožkami ani synova komoda nejsou bezedné a po určité době jsme měli problémy najít koš na špinavé prádlo, takže bylo potřeba zasáhnout. Peru rád, malé potíže mi dělá skládání prádla a žehlení. To jsem nechal na ženě.

To je od vás jako od muže velmi ohleduplné. Takže manželka po návratu našla jen koš s prádlem na žehlení, že?
Spíš čtyři. Ona žehlí ráda, chtěl jsem jí udělat radost. Na její části postele teď leží patnáctikilový vánoční dárek.

A co jiné domácí práce?
Víte, ona žena v tom má svůj specifický systém, já bych řekl organizovaný chaos a je velmi nerada, když jí ho někdo nabourá. Nechtěl jsem se pouštět do žádných velkých akcí a rozčílit ji. Posledně jsem jen přesunul čistič na kachličky do jiné police a měsíc se mnou nemluvila.

Dva týdny péče o pětiletého syna. Bylo to náročné?
Ne. My máme s Matějem dost rovnocenný vztah. Nepovyšuju se nad něj z moci rodiče a on nezlobí jako malé dítě. Máme dohodu. Já připravím k večeři něco se špagetami a on bude nejpozději o půlnoci v posteli a bez řečí. Funguje to.

Narazil jste vůbec na nějaký problém?
Nic vážnějšího, řekl bych. Špatně se mi hledaly věci, přes které byly odloženy nějaké další, takže jsem po nějaké době musel začít uklízet. A taky mi začala překážet ponožková hnízda, tak jsem je přestal vytvářet.

Jak byste to shrnul? Byla to pro vás zkušenost?
Určitě. Zkusil sem si, jaké by to bylo, kdyby žena nebyla. A zjistil jsem, že by to šlo, ale stálo by to za houby. Oba jsme moc rádi, že je zpátky a já už se moc těším, až se prožehlí ke své polovině postele.

7 komentářů:

  1. No konečně, už jsem se nemohla dočkat...a jinak přejeme krásné Vánoce a hodně zdraví a smíchu do nového roku a nám všem co Tě máme rádi (sice je virtuálně), spoustu Tvých úžasný článků..

    OdpovědětVymazat
  2. Hezké, jen tak dál i v novém roce:)

    OdpovědětVymazat
  3. SUPER !!!!! Proste zase uuuuzasneeee.

    OdpovědětVymazat
  4. Skvělé!!! Srdečně jsem se zasmála!! A těším se v novém roce na další super čtení!!!

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za splnění přání! Takhle nějak jsem si to představovala, kluci jsou machři! Mám Tě ráda nejen virtuálně! Pusu Matymu a ... nechceš žehlit u nás? Můžu výměnou nabídnout 6 mega polštářů, co jsem šila pod strom, už z nich jaksi nemám radost... Ale co, jdou z domu, tak radost mít nemusím, tož nabízím aspoň linecké (a těsto na perníky... :-D ) No, už mlčím a jdu žehlit...

    OdpovědětVymazat

A dál?

      V poslední době mi sdílení Matýskova dalšího osudu moc nejde. Není to proto, že by to byla slova a odstavce nacpaná slzami k prasknutí...