sobota 15. ledna 2011

Feťák

   Za svůj krátký život jsem k návykovým látkám přičichla párkrát. K těm nelegálním (a velmi lehkým, jeden joint ještě nikoho nezabil) opravdu jen přičichla, rozhodla se, že se mi to nelíbí a nadále se od nich držela na hony daleko. K zákonem povoleným (čokoláda, pistáciová zmrzlina, nikotin a nákupy) jsem si postupem času vypěstovala lásku až za hrob, dá se říci těžkou závislost. Každý máme něco. Jeden si kouše nehty, druhá cucá konečky vlasů, já dávám vydělat Orionu a Philipu Morissovi.

   Tady v nemocnici jsou drogy něco jiného. Jsou dovolené, všechny naprosto legální a místní dealerky je člověku přímo nutí. Nádhera. Žádné fronty v lékárnách, poplatky a vysoké ceny, předpisy a občanský průkaz, nic. Jen tak, přímo až do postele.

   Ze začátku, když jsem se sem nastěhovala, jsem ovšem tuto velmi důležitou informaci neměla. Vytáhli mi ze zad epidurál, první z mých oblíbených anestetik a následně i z ruky kanylu, kudy taky často kapaly utěšovací prostředky a já se dívala, jak s nimi sestra odchází a bylo mi smutno. Rozhodla jsem se však nezoufat a vydržet. První den jsem zvládala vcelku dobře. Trošku problémy s pohybem, malinko jsem se hrbila při chůzi, ale pořád to nebylo nic, co by stálo za stížnost. Ovšem večer, když z pokoje odešla má poslední návštěva, zjistila jsem, že je zle. Bolelo mě celých 162 centimetrů. Břicho, záda, žebra, hlava, nemohla jsem dýchat, prostě průšvih. Začala jsem se bát, jako malá holka, že se opravdu něco stalo. Třeba někde něco prasklo, krvácím dovnitř a za pár minut stoprocentně exnu. Nebo mám zlomená žebra od samého převalování v posteli, ta mi potrhala stehy v břiše, nějakou tu aortu, žílu, nebo jiné zařízení na rozvoz krve a já určitě umřu. Ležela jsem na posteli a brečela. Pak zavolala kamarádka a vyhnala mě na sesternu. Dobelhala jsem se tam, zlomená v pase, slzy jako hrachy a řekla sestrám, že je mi hrozně zle, ať nachystají malou bílou rakvičku. Jak jsem očekávala, byla jsem odkázána do patřičných mezí, že vrchní nás za pár minut stejně bude obcházet, tak ať si v klidu lehnu a počkám. Když konečně dorazila, vrazila do mě něco proti bolesti, vysvětlila mi, že si za to můžu sama, že jsem měla přijít dřív a ne, až když je to k nevydržení, že mě přijde ještě zkontrolovat doktor, ale to je zbytečné, ona moc dobře ví, jak jsem hloupá a co jsem si způsobila. Uklidnila mě, že na tohle fakt neumřu, hlavně abych příště na tu sesternu přišla včas, analgetik mají plnou skříňku, něco už pro mě vyberou.

   A tak se pro mě tahle nemocnice proměnila v drogové doupě. Ráno, když jsem se konečně pořádně vyspala, okamžitě poté, co jsem ucítila ono známé píchnutí pod žebry, běžela jsem ke zdroji. Dostala jsem malou bílou tabletku, spolkla ji a čekala, co se bude dít. A dělo se. Začala se mi točit hlava jako na matějské pouti, na rty mi naskočil permanentní úsměv s občasným pochechtáváním a bylo hotovo. Seděla jsem na lůžku, ťukala do notebooku, pohupovala se ze strany na stranu, smála se a vůbec jsem vypadala, že patřím na úplně jiné oddělení. V poledne jsem se rozhodla pro ještě jeden pokus. Tentokrát mi byla do dlaně vtisknuta šedo-bílá kapsle. Spolkla jsem ji a očekávala účinky. Ovšem taková sranda jako ráno se nekonala. Najednou jsem měla pocit, jako bych seděla vedle sebe. Prostě pryč z těla. Měla jsem dojem, že necítím doteky, neovládám své končetiny, byla jsem totálně mimo. Sledovala jsem nejstupidnější seriál, jaký jsem na svém objemném disku našla a čekala, až tento stav přejde. Fuj! S kapslemi jakékoliv barvy jsem skončila.

   Na noc jsem si ještě nechala píchnout jednu do sedinky, na krásné sny, a nad ránem jsem došla k názoru, že to raději vydržím bez prášků. Ne, že bych ze sebe chtěla udělat Johanku z Arku, trpět pro dobro věci, takový frajer zase nejsem, ale nemusí mi tady z toho přeskočit. V rámci zachování zdravého rozumu jsem ochotna vydržet i nějaké to bebí a hlavně nepřidat do seznamu svých závislostí velmi těžko obstaratelné silné léky proti bolesti.

  

5 komentářů:

  1. Fuj, pistáciová smrzlina! A cigarety? Já, podepisující petice proti kouření na veřejných místech, píšu komenty na blog kuřačce? :)

    OdpovědětVymazat
  2. Zapomnělas v seznamu povolených závislostí na internet! ;o)

    OdpovědětVymazat
  3. Má nedávná zkušenost s Motolem:

    OdpovědětVymazat
  4. Musím Tě podpořit taky dotuju Philip Morris a Orion (hlavně oříšková čokoláda)...Drž se, už to snad nebude dlouho bolet.

    OdpovědětVymazat
  5. Ako sa dostať zadarmo iPhone6Plus? Veľmi jednoduché! Podrobnosti WEB!

    OdpovědětVymazat

Poslední

 7. prosince 2021 v 19 hodin a 50 minut narostla našemu Matýskovi křídla.