... Zabočil jsem z hlavního tahu do boční uličky, ulevilo se mi, že jsem unikl pokušení, a v tom jsem dostal smyk na té nejtitánštější psí hromádce, ačkoli se tyčila přímo uprostřed ulice a vysloveně na mé sexem otupělé smysly řvala: "Tady jsem!"
Jak jsem ji mohl přehlédnout?
Uslyšel jsem smích. Ve dveřích o pár metrů dál stála prostitutka dobře po padesátce, která vypadla jako vosková figurína Marilyn Monreové v muzeu Madame Tussaudové dvě hodiny po fatálním výpadku klimatizace.
... Dalším droboučkým problémem bylo, že k bytu patřil turecký hajzlík typu "sere-mandlé-vestojé"; ten hajzlík byl na chodbě a dělilo se o něj dalších osm romantických mansard, přičemž v jedné z nich podle všeho bydlel slepec trpící chronickou úplavicí
... Zdálo se, že ani Jeanu-Mariemu to plýtvání časem nevadí. Dokonce se k nim přidal, když sklouzli do francouzštiny, a konec debaty ocenil téměř eroticky uspokojeným vzdychem. Nasloucháním vlastnímu řečnění, pomyslel jsem si, jsou s to dosáhnout orgasmu výhradně Francouzi. Orální autoerotika. Verbální sebekuřba.
...A zase jsem měl kuchyňku, což bude legrace, protože už dlouho nikdo neochutnal moje známé těstoviny s překvapením (kde překvapení spočívalo v tom, že jsem zapomněl při vaření těstovin osolit vodu).
...
" Co jste si včera dala k večeři, Sylvie?"
"Krep."
"To myslíte crèpes? Palačinky?"
"Ano. Padla na činky."
Nejtěžší ze všeho bylo nerozesmát se.
"Aha. Philipe, četl jste poslední dobou knížku od nějakého anglického autora?"
"Ano. Otfor síta."
"Eee... od Forsytha? A kterou?"
"Den prošukala."
Merde! Rok v Paříži
Žádné komentáře:
Okomentovat