neděle 7. března 2010

Poznámky Prdlé Prvomatky (aneb pokus o Blog)

Prvomatka je strašný pojem. Znamená, to, že mám ZATÍM jedno dítě a přijdou další. Moc se těším. Na těhotenství - třeba mi bude tentokrát špatně a třeba i tentokrát překročím magickou hodnotu 80 na váze. Možná by mi mohly opět povolit vazy v ½ kloubů, které mám. Kompletně vyměním šatník - z velikosti 36/38 s hlubokým výstřihem na přítelovo domácí košile a těhotenské kalhoty s hodně širokou gumou v pase. Bude legrace. Vzdám se svých oblíbených činností, jako je kouření a běh a usednu do pohodlného kojícího křesla před televizi s mísou koblih na klíně a myšlenkou, že můžu beztrestně přibrat kolik se mi zlíbí.
Následující období (porod nevyjímaje) bude ještě kouzelnější. Probděné noci, neschopnost kojit a nasytit tak malého řvouna, tišení pomalu smrtelné bolesti břicha zvané decentně "prdíky" , první koupání (pláč), první procházka v kočárku (řev), první příkrmy (zvracení)…. Ooooo ano, moc ráda se stanu druhomatkou.
Přesto své malé tříleté slunce miluju. Nadevšechno na světě. Je nádherný, je s ním sranda, nejspíš je moc chytrý a možná i rychle běhá. Posledními dvěma položkami si nejsem tak moc jistá, poněvadž náš Matěj nemluví ani nechodí. Nevíme kde je chyba. A proto tento blog. V pondělí odjíždíme (pro velký úspěch opět) do Motola, aby nám tamní kapacity vysvětlily, proč je můj chlapeček na úrovni osmnáctiměsíčního dítěte. Posledně přiznali páni doktoři prohru a poslali nás domů bez diagnózy a popravdě doufám, že tentokrát to nebude jinak. Nechci ani pomyslet, jaké nemoci a vady se dají zjistit a s jakou prognózou. Ani pomyslet, ani napsat.

Žádné komentáře:

Okomentovat

A dál?

      V poslední době mi sdílení Matýskova dalšího osudu moc nejde. Není to proto, že by to byla slova a odstavce nacpaná slzami k prasknutí...