neděle 14. března 2010

Anděl bez křídel

Většina lidí (doufám, že dokonce každý) má někde svého strážného anděla. Ten můj, kupříkladu, musí mít na nožičkách kolečka a křidýlka s motorkama. Jinak si tu kliku neumím vysvětlit. Anděl našeho Matýska křídla nemá (pokud ano, fakt je dobře maskuje) a jmenuje se teta Štěpánka. Je to dáma středního věku, pořád se usmívá a má obrovské srdce. A dělá mu chůvu. Ano, my jsme ta hogo fogo rodina, která si to může dovolit.

Když bylo Maťulkovi 10 měsíců a ještě jsme nevěděli, že má problém, rozhodla jsem se, že muka ženy v domácnosti již dále nehodlám snášet a vracím se do práce. Naštěstí pracuju ve směnách, znamená to, že se odpoutávám ze řetězu na kuchyňské lince tak asi jednou, dvakrát do týdne. To není tak moc, junior si ode mně odpočine a já si vyčistím hlavu. Celá rodina spokojená. Ovšem nastalo martyrium hledání hlídání. Hned napoprvé jsem měla štěstí a rok u nás byla paní K. Na další inzerát se už ozvala paní Štěpánka, ale rozhodla se, že my pro ni nejsme ti praví. Po půl roce napotřetí to vyšlo.

Už při první návštěvě ji Matýsek obšťastnil svým nejširším úsměvem (získat si lidi to on umí, při pláči, který používá jen výjmečně byste mu taky dali korunu) a bylo rozhodnuto. Svou hlídací tetu zbožňuje, někdy ve mně hlodá červík žárlivosti, že více než mě. Není divu, já jsem ta bestie, která mu stříhá nehty, čistí uši a vozí ho po ordinacích. Narozdíl od paní Štěpánky, která si s ním hraje, krmí ho samýma dobrotama a vozí mu dárky. Nemám vedle ní šanci. Ale dokud se bude Maty křenit, jen uslyší její jméno, dokud bude jediná osoba na světě, na kterou udělá pá-pá, dokud ho ona bude milovat jako své vnouče, budu si ji hýčkat jako vlastní matku. Pokud to bude nutné, snesu jí modré z nebe a začnu jí platit zlatem.

2 komentáře:

A dál?

      V poslední době mi sdílení Matýskova dalšího osudu moc nejde. Není to proto, že by to byla slova a odstavce nacpaná slzami k prasknutí...